Začít znovu

Charlie?

"Dneska ti to jde." usmála jsem se na Jamese. "Cvičil jsem doma a ty ses taky od minule dost zlepšila. Máš dobře vyladěné tóny a s rytmem jsi na tom nejlíp za celou dobu co zkoušíme." obdaroval mě komplimenty a já poděkovala. "Takže za ním dnes jdeš?" zeptal se. "Ano. Dneska za ním jdu. Bude to zvláštní a mám trochu strach." přiznala jsem. Z Jamese se vyklubal něco jako nejlepší kamarád, kterému můžu říct vše. Takže ví vsechno o rodičích, o mých plánech do budoucna, o milostném životě i o tom, že jdu dnes do věznice za Charliem. "Tak ti tedy přeji štěstí." tohle mě nakoplo k tomu, abych se zdviženou hlavou vyšla ze třídy.
Nastoupila jsem do auta. "Domů?"zeptal se Mike. "Dnes ne. Potřebuju, abys mě zavezl na jiné místo." tázavě zvedl obočí. Nadiktovala jsem mu adresu, on ji zadal do GPS a vyjel. Cesta proběhla v tichosti, jen jsme si občas zazpívali s rádiem. Skoro celou cestu měl ruku na mém stehně a mě to uklidňovalo. Odtáhl ji jen, když musel přeřadit a zase ji položil zpátky. "Vždyť tohle je městská věznice." vykulil oči. "Proč zrovna sem?" zeptal se. "Tady si odpykává trest muj jediný pokrevní žijící příbuzný. Když nepočítám prarodiče." vydechla jsem. Byla jsem nervózní. Ruce se mi klepaly a Mike si toho všiml. "Něměj strach. Kdyby cokoliv, ihned se vrať. Počkám tu na tebe." políbil mě a já odhodlaně vystoupila z auta.
Vešla jsem dovnitř a bylo to tam depresivní. Všude staré zdi s oloupanou šedou omítkou a minimální počet oken. "Jdu za Charliem Cooperem." oznámila jsem strážníkovi. "A vy jste?" sjel mě nedůvěřivě pohledem. "Jsem rodina." ukázal mi dveře, kam mám jít. "Děkuji." odešla jsem a otevřela železné dveře. Byl tam stůl a dvě židle naproti sobě. Na jednu z nich jsem si sedla a čekala jsem na příchod mého strýce.
Z pohledu Charlieho
Zrovna jsem vyryl na zeď čáru jako důkaz, že jsem tu další podělanej den. Celu sdílím s jedním chlápkem, který se stal mým nejlepším přítelem. Jeho jméno je Mason a je tu za krádež. Jeho trest je pět let. Mně už zbývají další tři roky a budu volnej. Nemá za mě kdo zaplatit kauci.
"Charlie? Máš návštěvu." zarazil jsem se. Kdo by mě tak mohl přijít navštívit. Zvedl jsem se  a mrkl očkem na Masona, který spal. Následoval jsem strážníka k železným dveřím, které jsem otevřel naposled při návštěvě Dylana. Doteď jsem se nesmířil s tím, že je můj bratr mrtvý a já mu ani nemohl na pohřeb. Sáhl jsem na kliku a otevřel dveře. U stolu seděla holka, která si nervózně hrála s prsty. "Ahoj." pozdravil jsem ji. "Charlie?" zvedla hlavu a já v ní viděl Alex. Oči měla stejné jako Dylan. Že by to byla..? Ne. To nemůže být ona. "Kdo jsi?" zeptal jsem se, zatímco jsem si sedal naproti ní. "Nebudu chodit kolem horké kaše. Hrozně moc jsem tě chtěla poznat. Jsem Claris Cooper. Tvoje neteř." podívala se mi hluboko do očí a potom mě celého sjela pohledem. "Věděl jsem, že mám neteř, ale nikdy jsem si nemyslel, že za mnou přijdeš." řekl jsem po pravdě. "Jsi úplně jako rodiče." po tvářích se jí spustily slzy a já nevěděl, co mám dělat. Jen jsem se zvedl ze své židle a šel za ní. Dal jsem jí ruku na rameno a ona si stoupla a nervózně mě objala kolem mého vypracovaného pasu. Oplatil jsem jí to a vzniklo z toho krásné medvědí objetí. "Neviděla jsem tě na pohřbu." zaslechl jsem jak mi mumlá do hrudníku. Je tak maličká. "Nepustili mě, ale nebyl jediný den, kdy bych nelitoval toho, že jsem tam nebyl, nebo že jsem jim nemohl nijak pomoct." zase jsme si sedli a ona si otírala slzy. "A proč tu vlastně jsi?" zeptala se opatrně. "Za vraždu, ale já to nebyl." trošku podezřívavě koukla. "Vážně ne. Tu noc, co se to stalo, jsem byl s Dylanem a potom jel domů. Dylan mi to potvrdil a svědčil za mě. Jenže se jim nezdál přesný čas. Ta vražda se stala přesně o půlnoci a já od Dylana jel o půl dvanácté. Takže jeho svědectví nemělo smysl." povzdychl jsem si. Ona zamrkala těma dlouhýma řasama a prohrábla si dlouhé, vlnité, hnědé vlasy. "Dobře věřím ti. Jen už budu muset jít. Ráda jsem tě poznala." usmála se a stoupla si. "Já tebe taky. Přijdeš ještě někdy?" zeptal jsem se. "Ano. Co třeba ve čtvrtek?" navrhla. S radostí jsem přikývl a každý jsme šli pryč svými dveřmi.

Z pohledu Claris
Vyšla jsem z věznice a snažila se otřít poslední zbytky řasenky, co se mi roztekla po tvářích. Charlie je určitě fajn chlap a je tak moc podobný mému tátovi. Ještě aby ne, vždyť jsou bratři. Teda, byli bratři. Otevřela jsem dveře od auta a nastoupila. "Tys brečela?" zeptal se Mike hned, když jsem si zapínala pás. "Vidíš ne?" opáčila jsem ironicky. "Za kým jsi byla?" podívala jsem se na něj. Měl starostlivý pohled. "Můj táta měl bratra. Ten je teď tady za něco, co neudělal." usmál se. "A jaký je?" zakroutila jsem hlavou. "Moc dlouho jsem s ním nemluvila, ale zdá se být fajn. Je stejný jako on. A ve čtvrtek za ním jdu znovu." odpověděla jsem a zapla rádio. Vyjeli jsme z parkoviště a když jsme byli ulici od domu, začala hrát písnička od Simple plan Welcome to my life. Tu písničku miluju a moji rodiče ji měli taky rádi. "Zastavíš prosím? Chci si pořádně i s tebou zazpívat." Přikývl a zastavil na kraji silnice.
No you don't know what it's like
when nothing feels all right.
You don't know what it's like
to be like me.

To be hurt, to feel lost,
to be left out in the dark.
To be kicked when you're down,
to feel like you've been pushed around.
To be on the edge of breaking down
and no one's there to save you.
No you don't know what it's like
Welcome to my life.

Dělali jsme fakt blbosti. Házeli jsme rukama, hlavou a vlastně i celým trupem. U toho jsme pořádně nahlas zpívali. "Claris?" zašeptal Mike, když písnička končila. "Mm..?" zamumlala jsem a otočila se na něj. "Pojď sem." s těmito slovy mě Mike chytl prsty za bradu, kterou mi nadzvedl a přitahoval si mou hlavu blíž k sobě. "Jsi tak krásná." řekl téměř neslyšitelně u mých rtů a nakonec je spojil. Naše rty do sebe zapadly jako kousky skládačky a začali jsme s nimi pohybovat. Když nám došel kyslík, byli jsme nuceni se od sebe odtáhnout. "Za chvilku tohle zase skončí. Až dojedeme domů, musíme dělat, že se nesnášíme." povzdychla jsem si. "Já vím, ale dlouho už to trvat nebude, věř mi. Nemuseli bychom to dělat vůbec, ale bratr mi řekl, že se tě nemám ani dotknout." zasmál se pro odlehčení. Udělala jsem to stejné a vtiskla mu ještě poslední malý polibek.
Tady máte trochu vysvětlení, proč ti dva (zatím?) nesmí být spolu. Možná ani nebudou. Co si myslíte vy?:)
Jinak co říkáte na její setkání s Charliem? Udělal to, nebo ne?
A ráda bych taky znala váš názor na její tetu Kate, učitelku zpěvu. Prostě chci celkově vaše názory s kým by podle vás měla být a co říkáte na její "ztracenou" rodinu:)
Nissa