Začít znovu

Zvláštní sen-pomsta

Vstoupila jsem do velkých dveří na konci dlouhé, tmavé chodby. Co se to děje? Kde to jsem?

Byla jsem zmatená, jako nikdy dřív, ale jako by mě něco táhlo ke dřevěnému stolu, který byl uprostřed místnosti.

Sedla jsem si na židli a teprve teď jsem si všimla, že u stole z druhé strany taky někdo sedí. Byl otočen zády, nemohla jsem ho poznat.

"Konečně jsi tady." řekl ten muž. Hlas mi byl velmi povědomí. Jako bych ho někdy slyšela.

"Kdo jste?" zeptala jsem se.

"To je docela smutné, že nepoznáš vlastního otce." jak tohle vůbec může někdo říct?

"Můj otec je mrtvý." odsekla jsem.

Osoba se otočila a opravdu. Do očí se mi koukal člověk, kterého jsem měla tak moc ráda.

Když vstal, okamžitě jsem vystřelila a vrhla se mu kolem krku. Vodopády slz mi proudily po tvářích.

"Tati." vydechla jsem. "Kde je máma?" napadlo mě.

"Tady." slyšela jsem za sebou její hlas. Otočila jsem se a ona stála přímo přede mnou.

"Mami." vydechla jsem tentokrát už po druhé a nemohla uvěřit svým očím. Objala jsem ji taky.

Za chvíli jsme seděli u stolu. Já na jedné straně a rodiče naproti mě.