Začít znovu

Dopis

"Kde jste tak dlouho byli?" zeptala se Jess. "Zeptej se tady nádhery." odfrkl Mike a šel k sobě. "Vy si rozumnět nebudete. Možná je to ale i dobře. Kdyby na tebe něco zkusil, asi by mu Kyle ufikl kamaráda. No nic, kde jste teda byli?" zopakovala svoji otázku. Musela jsem se zasmát tomu, co řekla. "Ve vězení." řekla jsem v klidu. Ona jen vykulila oči. "Vy jste něco provedli?" zakroutila jsem hlavou. "Ne, byla jsem tam za Charliem." vysvětlila jsem. "Aha. Jak o něm vůbec víš?" zajímala se. "Říkali mi o něm. Spíš jsem je slyšela o něm mluvit. Nechtěli, abych věděla, že je můj strýc ve vězení." přiznala jsem a šla do svého pokoje. Tam jsem se zavřela a vytáhla krabici s věcma po rodičích, které jsem si ještě nestihla prohlédnout. Vždycky si u jejich věcích hezky pobrečím. Tak moc mi chybí. Na dně krabice byla obálka. Byl na ní nápis Claris. Otevřela jsem ji a byl v ní dopis.
"Milá Claris. Až tohle budeš číst, budeme už s tatínkem na lepším místě. Vím to, protože tenhle dopis píšeme den před tvými patnáctými narozeninami a dáme ti ho do věcí, které dostaneš po naší smrti. Určitě je z tebe krásná, chytrá a talentovaná dívka. Ještě aby ne, když jsi naše dcera." se slzama v očích jsem se zasmála. "Když jsem tě poprvé držela v rukách, říkala jsem si, jaké mám štěstí, že mám tak krásnou holčičku. Ty ses krásná už narodila. Ty oči, vlásky.. Ty maličké ručičky. Věděla jsem, že z tebe bude moje druhé já. Tvůj tatínek o tobě celých sedm let nevěděl. Dokážeš si představit, jaké by to bylo, kdybych mu to řekla? Přemýšlím nad tím každý den a pokaždé si vyčítám, že jsem mu to neřekla a tím ti nedala šanci na dokonalý život od malička. Když si to tak vezmu, je moje vina, že jsi neměla otce. Jen doufám, že jsi mě a později i Dylana milovala tak, jako my tebe. Ani nevíš, jak to bylo celé úžasné. Sledovat tvoje první krůčky, první rostoucí zoubek, první slůvka. Nejhezčí bylo, když ses dozvěděla, že je Dylan tvůj skutečný otec. Ta radost v tvých očích byla nepopsatelná. Teď ti jen musíme s tatínkem něco oznámit. Nevím, kolik ti bude, až to budeš číst, ale nejspíš to bude brzy. Tvůj táta si začal hledat muže, který zabil jeho rodiče a i když jsem věděla, že je to riskantní, šla jsem do toho s ním. Pokud nás najde dřív, než my jeho, je po nás. Ty mi jen slib, že na sebe dáš pozor a nebudeš nám brát za zlé to, co ti teď napíšeme. Nikdy jsme ti o tom neřekli, ale máš strýce a dokonce i tetu." Fajn. Nad tímhle jsem se pozastavila. O Charliem už vím, ale teta?! Já mám tetu? Musím hned číst dál. "Tvůj strýc Charlie je ve vězení za něco, co neudělal. Jestli tam bude pořád, až přečteš tento dopis, použij část peněz, které si zdědila na jeho svobodu. A teď tvoje teta. Jmenuje se Kathrine. Já ji osobně nikdy neviděla, ale tvůj tatínek jednou ano a něco o ní i ví. Dylanovi rodiče ji dali k adopci hned po jejím narození. On si ji pamatuje jako miminko. Její adoptivní rodina jí určitě změnila příjmení. Pokud ji najdeš, řekni jí, že ji dali k adopci pro její dobro a že jsou Dyl i její praví rodiče mrtví. Řekni jí všechno co víš." Pane bože. Tohle asi nerozdýchám. Já mám opravdu tetu! Teď nevím, jestli brečím štěstím z toho, že mám tetu nebo smutkem při pomyšlení, že tohle psala moje máma s tátou, když byli ještě naživu. "Teď k tomu, co ještě je v krabici, kde jsi našla tenhle dopis. Měly by tam být klíče. Jsou od staré chaty, který jsem já zdělila po svém otci. Tohle je další věc. Tvůj dědeček není můj otec. Můj otec zemřel a maminka se znovu vdala. To je zase jiný příběh, tak řekni Jess, ať ti ho někdy řekne. Všechno to ví. Zpět k chatě. Je poblíž naší staré vily. Bydlela jsem tam s rodiči. Souřadnice máš v obálce od dopisu. Měla bys to najít, ale pro jistotu popros Jess, ať tě tam zavede. Můžeš tam chodit s kamarády. Nikdo o ní neví a já v tvém věku tam často chodila s tvým tátou pít a bavit se. Tím neříkám, že z tebe chci udělat alkoholičku, ale chci, aby sis užívala. Snad mi rozumíš. Ten malý klíč je od skříňky u nad krbem, kde najdeš nějakou flašku. Budeš tam muset samozřejmě uklidit a pořádně to vyvětrat. Už musím dopsat. Snad jsem napsala vše, co bys měla vědět. Když budeš mít nějaké otázky, tak se ptej Jess, ale to tě jistě napadne. Vzpomínej na nás v dobrém, buď hodný člověk a hlavně se věnuj hudbě! Je to to jediné, při čem můžeš vyjádřit sama sebe. Najdi si přítele, založ rodinu a hlavně nikdy nic nevzdávej! Milujeme tě. Máma a táta." Brečím jako malá holka. Dopis jsem složila, dala ho do obálky a založila do svého deníku, do kterého od jejich smrti nepíšu. Z krabice jsem vytáhla klíče a dlouho si je prohlížela. Měla bych tam zajít. Najednou je toho tolik, co mám. Teta, chata, peníze, strýc... Je toho strašně moc a já doufám, že už o nic nepřijdu.

Tohle je takovej díl, kterej jsem plánovala dost dlouho. Potřebovala jsem sem nějak vložit dopis od rodičů a vysvětlit, kdo byl ten, co je zabil, tak snad vám to nevadí. Příští díl by měl být buď zítra nebo pozítří, tak hoďte vote a komentík:))
Nissa<33