Začít znovu

Co se to s ním děje?!

Druhý den ráno byla bolest o mnohem menší. Když jsem vstávala z postele, ani jsem si vlastně neuvědomila, že mám berle.

Ucítila jsem jen menší bodnutí v oblasti kotníku, který už nebyl vůbec nateklý.

Vzala jsem si tedy berle a šla do koupelny. Tam jsem si jen vyčistila zuby, namalovala se a vyžehlila si vlasy.

"Dobré ráno." Pozdravila jsem Jessicu, když jsem přišla do kuchyně. "Kde je Kyle?" dodala jsem.

"Ahoj. Šel za Mikem do nemocnice. Prý by ho mohli zítra pustit do domácí péče, takže to šel odsouhlasit a podepsat nějaké papíry." rty jsem naznačila takové menší "aha" a sedla jsem si ke stolu.

"Ty nebudeš snídat?" zeptala se mě Jess, když si všimla, že jen tak sedím.

"Asi ne, nemám vůbec hlad." Koukala jsem se jí do očí. Viděla jsem v nich, že se něco děje.

"Stalo se něco?" Jess na sucho polkla a já ji očima pobídla, aby to vyklopila.

"Dnes jsme se s Kylem bavili o Charliem. Opravdu ho chceš nechat běhat po svobodě?" zeptala se celkem opatrně.

"Jess. Já mu věřím, že to neudělal. Rodiče mu věřili. On byl tu noc s mým tátou. Sedí za něco, co neudělal." Řekla jsem vážně.

"Dobře, ale chci za ním jít s tebou. Nejlépe dnes." Oznámila mi a já v tom neviděla žádný problém.

"Jasně, proč by ne? Jen mě teď už omluv, musím jít na autobus. Takže mě vyzvedneš, až skončím a pojedeme za ním?" byla jsem ráda. Charlie bude mít určitě radost, že za ním přijdu dva dny po sobě.

"Jo, to by šlo. Budu čekat před školou. Měj se hezky!" zavolala na mě, když jsem byla u dveří. Vyběhla jsem ven a mířila na zastávku.

Za mnou jsem zaslechla zatroubení auta. Vždyť jsem na chodníku, tak co je?

"Nechceš svézt?" houkla na mě z auta Kate.

"Ahoj, jasně." Usmála jsem se a nastoupila na místo spolujezdce.

Po cestě jsem hodně přemýšlela. Tentokrát v mé mysli nebyl Mike ani Chris. Byla tam Kathrine. Moje teta, o které stále ještě nic nevím.

"Děje se něco? Jsi taková tichá." Koukala na mě starostlivě Kate.

"Jen jsem přemýšlela nad svojí tetou." To ji trochu zarazilo a očividně i vyvedlo z míry.

"Ty máš tetu?" zeptala se a už byla klidnější.

"Jo, jen nevím, kde bydlí, jaké má příjmení, jak vypadá, ani jestli o mně ví. Nevím nic. Jen to, že se jmenuje Kathrine." Vyslovila jsem na jeden nádech.

"Musím ti něco říct Claris." Zvedla jsem k ní hlavu. Už se nadechovala, že něco řekne, ale mně zazvonil mobil.

"Promiň, tohle musím vzít." Omluvila jsem se a přijala hovor.

"Ahoj Chrisi." Pozdravila jsem ho.

"Ahoj, mohla by ses prosím stavit ke mně až přijedeš?" zeptal se a zněl docela naléhavě.

"Jasně, žádný problém." Řekla jsem a tipla mu to.

"Náš Chris?" zeptala se Kate. Já jen přikývla.

"Vy se znáte tak, jako my dvě?" zakroutila se hlavou.

"My se znali už, když mi bylo asi sedm let. Jeho rodina s námi jezdila k moři a tak." Usmála jsem se. Bylo fajn na to vzpomínat.