Začít znovu

Zase škola

"Nemůžu." vím, že se na nic neptal, ale já už opravdu nemůžu. Nemiluju ho. Nikdy jsem ho nemilovala. Jak řekl Chris.

"Proč ne?" zeptal se. Mám mu říct pravdu?

"Nemiluju tě. Chtěla jsem tě, ale nezamilovala se." skoro mu vypadly oči z důlků. Možná jsem mu ublížila, ale to jsem opravdu nechtěla.

"Fajn. Náhradu si najdu brzo. Ještě aby ne. Někdo jako jsem já se nevidí každý den. Měj se." usmál se a ještě mi zamával. Debil.

Arogantně jsem se zvedla a beze slova odešla. Za sebou jsem nezapomněla prásknout dveřmi a nechala slzám volný průběh. Když to Kate viděla, tak vypadala zmateně.

Z pohledu Kate

Claris konečně vyšla a pořádně práskla dveřmi. Vypadala naštvaně, ale potom se to změnilo v zoufalý pláč. To mě samozřejmě hodně zmátlo.

"Co se stalo?" zeptala jsem se.

"Ale nic. Kde jsou ti dva?" měnila téma.

"Jsou v bufetu. Hned se vrátím." řekla jsem a bez vysvětlení šla za Mikem.

"Cos jí udělal?!" zařvala jsem na něj. On se začal jen smát.

"Řekl jsem jí pravdu. Nemohla to prostě vzít dobře." mrkl na mě. Tohle mě doslova nasralo.

"Cos jí přesně řekl?" trochu jsem se uklidnila. Nebudu na něj plýtvat vztekem.

"Nestaráš se nějak moc na to, že jsi její učitelka?" uchechtla jsem se.

"Víš, dost jsem přemýšlel a to, jak se o ní zajímáš je tak trochu divný. Chvíli jsem si myslel, že jsi lesbická pedofilka, ale to jsem hned zavrhl. Na to tě znám až moc dobře. Tak jsem trochu zapátral. Uplatil pár lidí kvůli informacím a konečně jsem přišel na to, co je tady za problém." začala jsem mít obavy, že něco ví. "Claris hledá tetu. Nikdo neví, kde je, jaké má příjmení, ani jak vypadá. Jen ty. Nemám pravdu? Kathrine?" jistě, že nezapomněl dát důraz na moje jméno.

"Prosím neříkej jí to." žadonila jsem.

"To si ještě rozmyslím. Jen mě trochu zarazilo, že na to, jací jsme přátelé, jsi mi dost lhala. Mohla jsi mi to říct. Zklamalas mě a teď vypadni, než ji sem zavolám a všechno jí vyklopím." po jeho slovech jsem poraženecky opustila jeho pokoj.

"Nic mi neřekl. Mám Claris odvézt domů, abyste s ním mohli chvíli být?" zeptala jsem se Kyla. On pouze přikývl a konečně jsem mohla s mojí neteří z téhle zasrané nemocnice vypadnout.

"Jsi v pořádku?" zeptala se mě Kate.

"Jsem v pohodě. Vždyť ho znáte. On je prostě jiný než ostatní." usmála jsem se. Ona přikývla.

"Nechceš mi tykat? Nemyslím ve škole, ale takhle když se potkáme nebo tak. Je to zvláštní, nepřipadám si tak stará. Prostě tak, aby to nikdo neviděl. Před studenty vykat." zasmála se.

"Dobře." zasmála jsem se taky.

"Tak se uvidíme zítra?" zeptala se, když jsme zastavili před vilou.

"Do školy musím, takže jo." uchechtla jsem se. "Ahoj." zamávala jsem jí a odešla.

Odemkla jsem hlavní dveře a šla rovnou k sobě do pokoje.

Koukla jsem se na mobil a hodiny ukazovaly půl jedné ráno. Byla jsem tak unavená, že to nešlo vydržet.

Padla jsem na postel a chvilku jen tak ležela.

Z pohledu Alexe

Od té doby, co jsem našel ten papír s textem k písni jsem na to pořád myslel. Nemohl jsem myslet na nic jiného. Ten text byl tak pravdivý.