Začít znovu

Kate

Už stačil jen kousek a já zase mohla ochutnat jeho rty...
V tom někdo otevřel dveře. Odskočila jsem od Mika a ocitla se tváří v tvář Chrisovi. Tak tohle je masakr. Dva kluci, kteří se mi líbí a já stojím doslova mezi nima. "To ses tu s ní jako zavřel?!" vyjel Chris na Mika. "Uklidni se bro. Jen jsme se tu trochu zasekli." bránil nás Mike. "Jo. A proč jste tam vůbec byli spolu?!" začal zase Chris. "Protože jsem si s ním o něčem potřebovala promluvit a klika mi potom zůstala v ruce. Takže toho nech prosím." čapla jsem Mika za ruku a táhla ho ven. "Jedeme domů?" zeptala jsem se ho s nadějí v hlase. "Možná, sejdeme se za pět minut u auta." mrkl na mě. Přikývla jsem a šla se oblíct. Přemýšlela jsem o tom, kam asi pojedeme. Oblečená jsem šla ke Chrisovi do kabinetu s kytarou v ruce. Zaklepala jsem a po vyzváni vstoupila. "Jdu si sem dát kytaru." oznámila jsem mu a dala ji na stejné místo jako vždy. Na skříň vedle obrovského okna. "Zítra si promluvíme, měj se Claris." rozloučil se. "Ty taky." špitla jsem a rychlým krokem vyšla na chodbu.
Mířila jsem k autu, když jsem do někoho vrazila. Té osobě spadly partitury a já se okamžitě ohla a začala je sbírat. "Moc se omlouvám. Nedávala jsem pozor na cestu." koukla jsem se na tu osobu. Byla to Kate. "To je v pořádku. Každý se občas zamyslí ne?" zasmála se. "Vážně se omlouvám. Teď už musím jít." pousmála jsem se. "Opravdu se nic nestalo. Taky pospíchám." řekla a já se rozešla k autu. "Máš zpoždění." řekl Mike hned jak jsem nastoupila. "Pět minut není moc času." podotkla jsem a zapla si pás. Cesta proběhla v tichosti. Jeli jsme už půl hodiny. "Kam teda jedeme?" zeptala jsem se. "Překvapení." šibalsky se usmál. "Jsi marnej." zasmála jsem se a už se nevyptavala, protože by mi to stejně neřekl. Po chvilce jsem tu cestu poznávala. Věděla jsem kam jedeme. Auto zastavilo přímo před chatou, ve které jsme strávili víkend a Mike vystoupil. Zopakovala jsem to po něm a následovala ho ke dveřím. "Proč.." ani jsem nedořekla větu a musela jsem vypísknout, protože mě Mike vzal do náruče. "Protože tohle." vydechl a políbil mě. Byl to něžný polibek, sle za to plný vášně a touhy. Potom mě pomalu položil na zem a otevřel dveře. Šli jsme rovnou do obýváku. Mike si sedl na gauč a já na obkročmo na něj. Nahla jsem se pro polibek. On mi ho opětoval a pak se přemístil na můj krk, na kterém zanechával malé flíčky. "Proč je to tady tak jednoduchý?" zeptala jsem se zatímco jsem se mu hrabala ve vlasech. "To nevím." odpověděl mi a přisál se mi na rty. Ještě chvíli jsme se takhle muchlovali. Tahle hezká chvilka ale brzo skončila a museli jsme se vrátit domů.
Seděla jsem v pokoju a přemýšlela. Od smrti rodičů nemám jiné žijící příbuzné než babičku a dědu z maminčiné strany. Nikdy by mě nenapadlo, že takhle dopadnu. Jak se všechno mohlo pokazit během pár minut? Byla jsem snad ta nejšťastnější holka na světě. Měla jsem úžasnou milující maminku a později i tátu. Vlastně, když si to tak vezmu, tak mám strýce. Jmenuje se Charlie, ale nikdy jsem ho nepoznala. Teda aspoň si myslím, že ne. A proč? Už šest let si odpykává trest ve zdejším městě. Přesně ani nevím za co. Rodiče o tom nechtěli moc mluvit. Třeba ho jednou poznám. Kdo ví. Já vím jistě jen to, že s mymi rodiči odešel i kus mě, který nikdy nikdo nevrátí zpět. Je to už dlouhá doba, ale pořád mi chybí. Ještě jsem ani nezdědila jejich majetek, který má být správně můj, ale zatím jsem neměla vůbec chuť si ho obstarat. Asi bych měla.
Rozhodla jsem se jít do obýváku za Jessicou a Kylem. "Chtěla bych se vás na něco zeptat." oznámila jsem. "Na co?" usmala se Jess. "Mohli bychom zítra vyřídit majetek po rodičích?" zakoukala jsem se do země. "Nevidím v tom žádný problém. Zítra máme nahrávání písničky k jednomu filmu, ale to je dopoledne, takže bychom tě vyzvedli ze školy a zajedeme to vyzvednout ano?" Přikývla jsem. Tahle varianta se mi líbila a vlastně je to dobrý nápad, abych to udělala takhle.
Vrátila jsem se zpět do pokoje. Jedna věc s rodiči je za mnou a teď ta druhá. Musím zajít za Charliem. Nevím sice kdy, ale musím.

Z pohledu Kate
Dneska jsem s ní mluvila a byla úplně jako ona, jen oči měla po něm. Od první chvíle jsem ji poznala, ale musela jsem dělat, že nevím, kdo to je. Musím se k ní víc přiblížit, protože je teď to nejcennější co mám. Musí se dozvědět, kdo jsem. Musí se dozvědět, že jsem její teta...

Ahoj:3 vím že to do tohohle příběhu nepatří, ale musím vás zase poprosit o čtení příběhu Můj zkurvenej život. Udělali by jste mi obrovskou radost!:)
Nissa<33