Začít znovu

O dva týdny později

Jako každé ráno jsem vstala s chutí jít do školy.

Většina lidí nesnáší školu, ale já? Já to tam miluju.

Když je hudba celý můj život, je pro mě osvobození jít každé ráno na místo, kde slyšíte z každého rohu hudbu.

Hudební nástroje, zpěv, tanec nebo jen dějiny hudby a teorie. To vše je hudba.

Oblékla jsem se a šla jsem do koupelny.

Rozčasala jsem si vlasy, na obličej nanesla make-up, kruhy pod očima jsme si zakryla korektorem, na to vše jsem hodila tenkou vrstvu pudru a nakonec řasenka.

Zkontrolovala jsem se v zrcadle a šla se nasnídat.

"Dobré ráno. Kde je Jess?" Zeptala jsem se Kyla, který seděl u stolu a pil svojí kávu.

"Dobré. Ještě spí. V noci se moc nevyspala, nebylo jí dobře." Chápavě jsem kývla hlavou a pustila se do svého jogurtu.

"Dneska tě poveze do školy Mike ano? Volala Kate, prý to nestíhá." Opět jsem jen přikývla. Dnes nemám moc mluvnou náladu.

"Jedeme?" Objevil se najednou v kuchyni Mike.

"Jojo, jen si skočím pro věci." Oznámila jsem mu a vyběhla do pokoje. Popadla jsem svůj batoh a šla rovnou do auta.

Jakmile jsme se rozjeli, hlava mi.padla na okýnko. Byla jsem hodně unavená.

"Claris. Jsme tu." Hladil mě Mike po rameni.

"Já usla?" On se zasmál.

"Usla? Spala jsi jako zabitá. Budím tě už pět minut." Zasmála jsem se taky a vylezla z auta.

Když jsme vešla do šaten, stál u mé skříňky Alex.

"Můžeme si promluvit?" Ignorovala jsem ho a snažila se do své skříňky dostat.

"Fajn nemusíš mluvit. Jen mě vyslechni." Jelikož stál a ani se nehl, nezbylo mi nic než souhlasit.

"Já se s ní opravdu líbat nechtěl. Byla tam její matka. Museli jsme to zahrát. Ani jeden z nás ještě svým rodinám neřekl, že spolu nejsme. Oni to chcou. Chcou abychom byli spolu, ale my už ne. Bojíme se jim to říct. To bude samé vyptávání a budou se snažit nás k sobě dokopat. Nebyl jsem na to připravený, ale pane bože. Pro tebe bych udělal všechno. Jsi nejlepší kamarádka jakou jsem kdy měl. Vlastně jsi jediná kamarádka, co jsem kdy měl. Nechci tě ztratit." Když tohle řekl, vplula jsem mu do náruče.

"Taky tě nechci ztratit." Zamumlala jsem mu do hrudě. Potom se konečně vzpamatoval a obětí mi opětoval.

Když jsme se od sebe asi po pěti minutách odlepili, nebylo to kvůli tomu, že bychom chtěli.

Bylo to proto, že si zamnou někdo odkašlal.

"Nerad bych vás rušil, ale přišel jsem si pro partitury." Propletl se kolem nás Chris.

Nebylo mi příjemné být v jeho blízkosti.

Viděla jsem, jak se Alexovo tělo napnulo, proto jsem ho chytla za rameno a naznačila mu, že je to v pohodě.

Když Chris odcházel, podíval se na mě. Byl to sice krátký pohled, ale dost jasně naznačoval, že si musíme promluvit.

"Musím na záchod, počkáš tu na mě?" Zeptala jsem se a Alex kývl.

Rozešla jsem se směrem k záchodům, ale ve skutečnosti jsem šla do kabinetu s nápisem "Chris Michaelson - profesor tance, choreograf".

Dvakrát jsem jemně zaklepala. Když jsem slyšela pozvání dál, z hluboka jsem se nadechla a stiskla kliku.

"Jsem rád, že jsi přišla. Sedni si prosím." Udělala jsem, co řekl a rukou si podepřela bradu.

"Tak mluv a nekoukej na mě." Vyjela jsem na něj, když asi minutu jen mlčel a díval se na mě.

"Fajn. Za prvé bych se ti chtěl strašně moc omluvit. Nebyl jsem to já. Jednal za mě alkohol a drogy. Neptej se, proč jsem v tomhle stavu šel do školy, ale prostě jsme to nezvládl. Za druhé bych byl fakt hrozně rád, kdybys mi to odpustila." Chytl mě za ruku.

"Záleží mi na tobě." Usmál se.

"Hele asi potřebuju čas." Vysmekla jsem se mu. "Můžeš mi ho dát?"

"Kolik jen budeš chtít. Budu rád už jen, když nad tím budeš přemýšlet." Usmála jsem se na něj a odešla z jeho kabinetu.

"Jak bylo na záchodě?" Zeptal se se smíchem Alex, který stál přímo za dveřmi.

"Jo dobrý. Představ si, že jsem se Chrisovi vysrala na stůl." Mrkla jsem na něj a šla znovu do šatny.

"To nevíš, že bys lidi sledovat neměl?" Zeptala jsem se.

"Jo, máma mi to říkala, když jsem byl malý, ale i tak mě zajímalo, jestli opravdu na záchod jdeš. Probrali jste aspoň něco?" díval se na mě a já věděla, že se mu můžu svěřit.

"Omluvil se mi. Byl pod vlivem alkoholu a drog, ale prý se ho nemám ptát, proč došel v takovém stavu do školy." pokrčila jsem rameny.

"To je divný." konstatoval Alex.

"Co teď máme?" změnila jsem téma, nechtělo se mi o tom mluvit.

"Tanec." odpověděl. Okamžitě jsem si vzala věci a šla se převléct.

"Ahoj Sam, kde je Lucy?" zeptala jsem se jí.

"Dnes nepřijde, není jí dobře." ústy jsem naznačila "aha" a společně jsme se vydaly na hodinu.

Po tom, co jsme se všichni pečlivě rozcvičili přišel Chris.

"Dobré dopoledne. Dnes si osvěžíme pocity. Claris? Můžeš všem ukázat, jak to má vypadat? Tobě to šlo naposledy nejlépe." vyzval mě.

Když to chce, má to mít.

Samozřejmě jsem si vybrala vztek.

Tančila jsem na hudbu co nejvíc vztekle. Byla jsem naštvaná a brala jsem to jako možnost, vybít si zlost.

"Od začátku mi bylo jasné, že je to vztek. A tohle přesně chci po vás ostatních. Chci, aby to bylo jasné. Jamesi, teď ty." Na Jamese jsem úplně zapomněla.

Už se s ním tolik nebavím a abych byla upřímná, moc mi to nevadí. Později už jsem si s ním neměla co říct.

Jsem ráda, že pořád čtete. Konečně trochu stiham a ani ten blok už není tak hrozný.
Moc vás miluju💕
Nissa💚