Začít znovu

Nemocnice

"Miku!" křičela jsem, ale on nijak nereagoval. "Kate! Volejte záchranku!" zařvala jsem na ni, ale ani jsem nemusela. Ona už měla mobil u ucha.

"Leží tu na zemi... V chatě v lese... Na silnici 44 směrem z Londýna je lesní cesta... Do leva." vysvětlovala Kate, kde jsme.

"Claris, na." řekla a podávala mi mobil.

"Haló?" ozvala jsem se a stále jsem klečela u Mika. Slzy mi tekly proudem a Kate zmatkovala snad více než já.

"Zkontrolujte mu životní funkce slečno." dávala mi rady žena, která se mi ozývala z mobilu, tak jsem udělala, co mi řekla.

"Dýchá, tep má normální, ale nereaguje. Neotvírá oči." vzlykala jsem.

"Kde je ta sanitka?!" zařvala jsem do mobilu. Vím, že bych měla být v klidu, ale když takto najdete člověka, na kterém vám záleží, není jednoduché zachovat si chladnou hlavu.

"Už je na cestě. Udržujte ho v teple." začala jsem se rozhlížet po obýváku.

"Kate, tam ve skříni. Jsou tam deky. Podej mi dvě." řekla jsem jí.

Jednu deku jsem přehodila přes něj a druhou mu smotala pod hlavu.

"Miku. Prosím tě, probuď se." lehla jsem si na jeho hruď a poslouchala tlukot jeho srdce.

Ale moment. Proč nic neslyším? Nahla jsem se k jeho obličeji. Nedýchal.

"Životní funkce se u něj neprojevují. Co mám sakra dělat?" dala jsem mobil na hlasitý odposlech.

"Slečno zůstaňte klidná. Váš přítel má podle všeho zástavu srdce. Začněte s masáží a pokud víte, že není žádné riziko nemoci, provozujte masáž srdce střídavě s dýcháním z úst do úst." co mi poradila, to jsem i udělala.

Kate si po chvilce klekla vedle mě. Masáž srdce si vzala na starosti ona. Po pátém stlačení jsem se nahla k jeho puse a chytla mu nos.

"Teď znovu zkontrolujte životní fuknce." řekla nám žena a já přiložila ucho k jeho hrudi.

"Srdce mu tluče a dýchá." ulevilo se mi. Byla jsem šťastná.

"Mluvte na něj. Třeba se probere." zhluboka jsem se nadechla a poté vzduch, který jsem měla nashromážděný v plicích vydechla.

"Miku. To jsem já, Claris. Poslouchej mě. Jsem tady. Prober se. Potřebuju tě." dala jsem mu pusu na čelo.

"Pohl se!" vykřikla Kate. Vykulila jsem oči.

"Miku. Zkus otevřít oči. Řekni mi, že mě slyšíš. Aspoň přikývni, pokud vnímáš." nevydržela jsem to a trochu ho propleskla.

"Mmm." zamumlal Mike a pokusil se otevřít oči.

"To je ono. Zůstaň při vědomí. Záchranka je na cestě." usmívala jsem se. Byla jsem doslova štěstím bez sebe.

"Cla-ris. Co tu.." řekl moje jméno a něco zamumlal. Dál už se na nic nezmohl.

"Jsem to já. Jsem tady." vzala jsem jeho obličej do rukou.

Do obýváku najednou vběhli záchranáři.

"Ustupte od něj." zaveleli nám a my se s Kate postavily.

"Chci jet s váma." řekla jsem rázně, když ho nakládali do sanitky.

"Jste rodinný příslušník?" zeptal se mě jeden z nich.

"Jsem jeho přítelkyně." vyhrkla jsem to první, co mě napadlo.