Začít znovu

Alkohol dělá divy

Napili jsme se a chutnalo to opravdu dobře, ale stalo se něco, co jsem nečekala.

Za oknem jsem zahlédla jelena. Byl krásný. Obrovské parohy a celý byl velký.

"Iane koukni!" vykřikla jsem šeptem a i s ním jsem se pomalu přesunula k oknu.

"To je nádhera." vydechla jsem. Opravdu jsem poprvé v životě viděla jelena ve volné přírodě.

"Jo je to krásný." usmál se Ian, ale tvářil se, jako by tohle viděl každý den.

Jelen se na nás koukal, ale z ničeho nic se sebral a utekl pryč.

Šla jsem si zpět sednout a Ian udělal to stejné.

"Co takhle zahrát si hru?" zeptal se.

Podívala jsem se na něj tázavým pohledem a přikývla jsem.

"Jmenuje se to přiznej barvu. Budeme se na střídačku ptát na otázky a musí se odpovídat popravdě." vysvětlil a znovu nám nalil do skleniček.

Souhlasila jsem. Byl to dobrý způsob, jak se lépe poznat.

"V kolika letech jsi začal kouřit?" zeptala jsem se první.

"V šestnácti." odpověděl mi. Takové otázky se střídaly, dokud jsme nebyli trochu mimo.

"Cos měla s Mikem?" otázka na tělo. Bylo mi to jedno díky alkoholu, který proudil mým tělem.

"Moje poprvé bylo s ním. Vlastně jsme spolu dá se říct chodili, ale on měl ještě jednu. Jestli ne víc. Odpustím hodně, ale nevěru nikdy. Bylo toho na mě moc." přiznala jsem.

"Tak to jsem nečekal." vydechl Ian a konejšivě mě pohladil po tváři. Bylo to velmi příjemné.

"Už to bude dobrý. Kdykoliv jsem tu pro tebe, nikdy tě neopustím." zašeptal mi do vlasů, zatímco mě jeho svalnaté ruce objímaly.

Cítila jsem se tak moc v bezpečí. Bylo mi to v tu chvíli jasné. Pomalu, ale jistě se do něj zamilovávám.

Až teď mi opravdu dochází, že jsem nikdy nepocítila tu pravou lásku. Je to hrozné. Opravdu jsem si myslela, že Mika miluji, ale mýlila jsem se. Každý se občas splete.

Mika jsem chtěla milovat. Chtěla jsem si konečně říct "Ano, jsem zamilovaná.", ale nebylo tomu tak. Ve chvílích jako je tahle, si to člověk nejlépe uvědomí.

"Mám tě ráda." vypadlo ze mě, aniž bych to říct chtěla.

"Promiň, nevím, co mě to.." nedokončila jsem větu.

"Taky tě mám rád." zahřálo mě u srdce. Ian mi dal pusu do vlasů a já se nejspíš rozprášila.

"Co teď?" usmála jsem se mírně po pětiminutovém objímání. 

"Tak dáme ještě jednoho." odpověděl mi a lišácky se usmál. Vybuchla jsem smíchy. Byla jsem už přiopilá, ale on? Jako by to s ním nic nedělalo.

"Jak to, že to s tebou nic nedělá? Já se cítím jako na moři." začala jsem se neskutečně smát. Bylo mi jedno, jak strašně vypadám. Cítila jsem se tak dobře.

"Mám tuhej kořínek." odpověděl mi se smíchem. Bylo to vtipné. Vše mi připadalo k smíchu. 

"Myslím, že už máš dost ne?" smál se mi. Zakroutila jsem hlavou na náznak nesouhlasu, vzala do ruky flašku a rovnou z ní se napila.

"Dost budu mít až po tobě vyjedu." hodila jsem svůdný pohled.

"Tak pij, na co čekáš." odpověděl s klidem. Opět jsem vybuchla smíchy. Jinak to nešlo.