Začít znovu

Hate U, Love U

Můj pohled sjel na jeho rty. Zkousla jsem si spodní ret.

Stačilo tak málo..

Ian se ještě ušklíbl, jako to dělal často.

Zavřela jsem oči a čekala na ten okamžik.

Konečně jsem cítila jeho rty na těch svých.

V mém srdci vybuchl ohňostroj a já se nestačila divit, co dokáže jedno přiložení rtů od té správné osoby.

Je to on.

Tohle je můj princ na bílém koni.

V tu chvíli jsem si tím byla jistá, jako nikdy ničím.

Udělala jsem první pohyb, aby pochopil, že mi to nevadí.

On se okamžitě chytil a tím se rozpoutala válka našich jazyků.

Svoje ruce jsem mu omotala kolem krku a on si mě za pas přitáhl snad ještě blíž.

Bylo to jako sen, ze kterého jsem se nechtěla probudit.

Tak hebké rty jsem v životě nelíbala. Cítím se tak jinak, zvláštně.

Ian se z ničeho nic odtáhl a stoupl si. Z hluboka dýchal a šel ke zdi. Byl ke mně otočen zády, tak jsem toho využila.

Šla jsem pomalu za ním. Chtěla jsem mu jen položit ruku na rameno. Zrovna jsem ji natahovala, a okamžitě zase stáhla.

"Kurva!" zařval tak, že jsem se lekla a praštil pěstí do zdi.

"Tohle je špatně! Tak kurevsky špatně!" jeho ramena se nadzvedávala neuvěřitelnou rychlostí.

"Iane? Co se děje?" zašeptala jsem.

"Tohle nejde. Ty jsi na mě moc hodná a hlavně mladá." zarazila jsem se.

"Vždyť v dnešní době není věk žádný problém. Navíc ty jsi taky hodný." pomalu mě opouštěl strach, když se ke mně otáčel.

"Nejsem. Nejsem pro tebe dost dobrý. Nezasloužím si tě. Neznáš mě. Kdybys mě znala, mluvíš úplně jinak." řekl už úplně otočený čelem ke mně.

"A ty si myslíš, že jsem úplně nejhodnější člověk na světě jo?" zeptala jsem se s jasnou ironií v hlase.

"Jsi čistá jako okvětní lístky bílé růže. A já? Nechci tě pošpinit svojí zkaženou černotou." ušklíbl se a sedl si zpět na gauč.

Nebudu si nic nalhávat.

Byla jsem naštvaná, zklamaná a zraněná.

Bohužel se musím přiznat, že ze všeho nejvíc jsem byla zmatená.

Proč mě tedy líbal, když si myslí, že je to špatně?

A co vůbec udělal tak hrozného, že ho to takhle užírá?

Byla jsem rozhodnutá se to dozvědět.

"Budeme dělat, že se nic nestalo. Co na to říkáš?" zeptala jsem se a položila na ruku na rameno.

"Děkuju. Hodně mi to pomůže." usmál se.

Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale nevypadal, že by se mu o tom chtělo teď mluvit.

"Nepůjdeme už?" vypadlo ze mě.

"Asi to bude lepší." zvedl se a odcházel. Já jako poslušný pejsek cupitala za ním.

Chatu jsme zamčeli a vydali se lesem zpět k domu.

Nikdo z nás nepromluvil ani slovo. Neříkám, že mi to vyhovovalo, ale nechala jsem to být.

Proč?

Sama vlastně nevím. Přemýšlela jsem nad tím, co se vlastně stalo a proč takhle zareagoval.

Bylo toho na mě poslední dobou moc.

"Děje se něco?" vyhrkl najednou.

"Všechno je v pořádku. Nic se nestalo přece." pousmála jsem se na znamení, že to myslím vážně.

"Jsem rád, že to bereš takhle v klidu." svěsil hlavu a koukal do země.

"A jak bych to měla brát?" zeptala jsem se.

"Ostatní holky by vyváděly." ušklíbl se.

"Nejsem jako ostatní holky." mrkla jsem na něj a všimla si, že jsme před domem.

Ian odemčel a pustil mě dovnitř jako první.

Vstoupila jsem tedy, vyzula si boty a pokračovala do obýváku. Tam jsem si vzala cigaretu a šla na zahradu.

Ani jsem nevěděla, kam šel on a abych pravdu řekla, bylo mi to v tuhle chvíli jedno.

Potáhla jsem si z cigarety a vdechla kouř.

V hlavě mi pořád zněla jedna písnička. Rozhodla jsem se, že si ji zazpívám.

 I hate you I love you

I hate that I love you

Don't want to, but I can't put

Nobody else above you

I hate you I love you

I hate that I want you

You want her, you need her

And I'll never be her...

Dozpívala jsem a potáhla si, když jsem cítila ruce kolem mého pasu a tu specifickou vůni.

Ian mě zezadu objímal a i když nic neřekl, tak tohle gesto vydalo za tisíc slov.

Chvíli jsme tak stáli a já už cigaretu zahodila.

"Bylo to krásný." vydechl a já věděla, že má na mysli můj zpěv.

"Děkuji." usmála jsem se. Bylo mi s ním velice dobře, bohužel jsem pořád nevěděla, co je vlastně Ian zač.

"Co bys řekla na to, kdybychom si udělali něco k večeři? Spolu?" vykulila jsem oči.

"Vždyť je deset večer." musela jsem mu připomenout čas, protože jsem si myslela, že zapomněl, kolik je hodin.

"No právě. Noc je ještě mladá." uchechtl se a já se zasmála. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě dneska už tolikrát rozesmál.

"Tak jdeme." zvedla jsem se ze země a šla do kuchyně. Ian šel hned za mnou.

Nový díl. Ano, je trochu suchý. Ano, je krátký. Ano, trvalo mi to. :D
Omlouvám se!! :D Nezabíjejte mě.
Nissa♥