Začít znovu

Na jedné straně hádka, ale na druhé?

Poslední společný song by dopadl dobře, kdyby ze sebe Emily nedělala blbku.

Neustále se cpala do předu i když moc dobře věděla, kde je její místo.

Díky tomu incidentu na chodbě měla všechno tak trochu jinak. Vzali jí sólo, v choreografii jí dali úplně do zadu a tak dále.

Po děkovačce jsme se šli všichni převléct do šaten.

"Dále." pozvala jsem osobu, která klepala na moje dveře.

"Už jsi převlečená?" zeptal se Alex, když strčil hlavu do dveří.

"Ano, co potřebuješ?" zeptala jsem se ho, i když jsem věděla, o co půjde.

"Nic. Jen si chci promluvit. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tak dlouho hledal dívku, která to napsala a tys mi byla přitom blíž, než kterákoliv jiná." nevěděla jsem, co mu na to říct.

"Alexi, já vím, že jsi nehledal mě, ale někoho jiného.." nenechal mě domluvit.

"Ne. Nehledal jsem tebe, ale osobu, která to napsala, což jsi vlastně ty chápeš? Celou dobu to byl osud, nebo nějaké znamení." co to tu mele?

"Alexi. Nejlepší kamarádi?" zklamání v jeho očích nešlo v tuto chvíli přehlédnout.

"Nejlepší kamarádi." objal mě.

Z pohledu Alexe
"Nejlepší kamarádi." řekl jsem a objal ji.

V tu chvíli jedna neposlušná slza kapla na její záda.

Nemůžu brečet. Nemiluju ji.

Brečel jsem kvůli holce jen jednou a to jsem ji skutečně miloval. Claris nemiluji, to bych poznal.

"Tak já půjdu." s těmito slovy jsem ji pustil a odešel z její šatny.

Byl jsem zklamaný, ale ne naštvaný. Neměl jsem chuť nic rozbít, ani nic podobného.

"Tady jsi." Řekla Emily a vrhla se mi kolem krku.

"Co to děláš?" Zeptal jsem se a snažil jsem se ji od sebe odtlačit.

"Tam je moje matka, ještě jsem jí neřekla, že spolu už nejsme a jelikož to neví od tvé matky pochybuji, že tys něco řekl, tak se laskavě chovej, jako by se mezi námi nic nestalo." Zasyčela mi do ucha a já zbystřil.

"Ahoj Alexi." Zachichotala se její matka. Sharlota. Nesnáším jí.

"Ahoj Shar." Objal jsem ji. Poté jsem se vrátil zpátky k Emily a dal jí ruku kolem pasu.

"Bylas skvělá lásko." Dal jsem jí pusu na tvář.

"Ano já vím. Tys byl skoro stejně dobrý jako já." Usmála se a vrhla se mi na rty. Před Sharlotou jsem, i když nerad, spolupracoval.

"No, nechám vás tu o samotě děti. Čekám v autě Em." Zapištěla a odešla.

"To bylo trochu moc nemyslíš?" Vyjel jsem po ní.

"Proč myslíš? I Claris se na nás dívala." Usmála se. Otočil jsem se a viděl Claris, jak odchází.

"Ty mrcho." Vyplivl jsem na ni a rozběhl se za svojí nejlepší kamarádkou.

Z pohledu Claris
Chtěla jsem zrovna najít Charlieho, Kyla a Jess, když jsem to viděla.

Alex měl snad celou hlavu té coury v tlamě.

Musela jsem se ironicky zasmát, jinak bych se asi pozvracela a šla jsem dál.

Když jsem už viděla Charlieho a ostatní, tak mě někdo chytl za rameno.

"Vidělas to, že?" Opět jsem se zasmála.

"Viděla? Pane bože. Kéž by jen viděla. Na deset metrů jsem slyšela mlaskání." Udělala jsme znechucený ksicht a chtěla odejít, jenže mě ten idiot pořád držel.

"Claris to nebylo tak.." nenechala jsem ho domluvit.

"Ale mě nezajímá jak to bylo. Říkáš o ní všechny ty věci. Myslela jsem, že jsi se mnou. Víš moc dobře, jak moc jí nesnáším a stejně se k ní vrátíš? Je mi z tebe zle. A hlavně si nemysli. Nežárlím. Jen mě zaráží, že zrovna s ní." Vytrhla jsem se mu ze sevření a šla za svojí rodinou.

"Bylas skvělá beruško." Objal mě Charlie. Potom i Jess s Kylem.

"Pojedeme domů?" Zeptala jsem se.

"Ještě ne. Je tu někdo, kdo by se rád vrátil k nám, ale chce, abys na něj nebyla naštvaná. Promluv si s ním." Řekla mi Jess přátelsky.

"Kde je?" Zeptala jsem se bez zájmu.

"V autě." Vzala jsem si tašku a šla na parkoviště.

"Ahoj." Řekla jsem mu, když jsem došla k jeho autu.

"Ahoj." Odpověděl mi a vydechl kouř.

Opíral se o kapotu, v ruce držel cigaretu a jeho pohled byl upnutý na mě.

Když jsem si všimla, že mi podává krabičku neváhala jsem a vzala si ji.

Věděla jsem, že bez cigarety s nim v klidu mluvit nedokážu.

"Claris já nevím kde začít." Začal.

"Nejlépe od začátku." Poradila jsem mu sarkasticky.

"Dobře. Když jsme tě poprvé viděl, věděl jsem, že tě chci mít pod sebou a slyšet tě vzdychat moje jméno. Nikdy jsem nebyl na vztahy. Vždycky jsem měl víc holek, se kterýma jsem si užíval. Jednou v životě jsem měl holku, kterou jsem miloval. Je mrtvá. Všechny city jsem pohřbil s ní. Už nechci nic cítit a nejspíš ani nebudu. Takže ano, podváděl jsem tě a víc než moji omluvu ti dát nemůžu." Zastavil se mi dech při zjištění, že osoba, kterou miloval je mrtvá.

"Odpouštím ti." Usmála jsem se.

"Děkuju." Objal mě.

Rychle jsem se od něj odtáhla a nastoupila do auta.

"Jedeme?" Zeptal se, když nastartoval.

"Jedeme." Zapla jsem si pás a vyjely jsme domů.

Doma bylo všechno jako dřív, až na skutečnost, že u nás byl dlouho do noci můj strýc. Všechno se jakoby začalo obracet k lepšímu.

Co když mě ale ještě něco čeká?

Takové myšlenky jsem měla často.

I s tím, že jsem byla ten večer šťastná, nemohla jsem v noci usnout.

Měla jsem pocit, jako by se mělo v blízké době něco důležitého stát.

Mohlo to být něco, co by mi na vždy změnilo život.

Počítala jsem se vším.

Se smrtí někoho z blízkých.

Se ztrátou nejlepšího kamaráda.

Se zjištěním, kdo a kde je má teta Kathrine.

Ale pane bože.

S tím, co přišlo, bych nikdy v životě nepočítala.

Po dlouhé době tu máte nový díl. Celý příběh nabere teď trochu jiný směr, protože už mě jakoby nebaví psát to, co píší všichni ostatní.
Chci, aby byl tento příběh originální a úplně odlišný od všech ostatních.
Byla bych ráda, kdybyste četli dál, i kdyby to bylo ze začátku zvláštní. Nezklamte mě:(
Jinak se všem moc omlouvám. Měla jsme teď moc dlouho bloka, tak snad tohle málo zatím stačí.