Začít znovu

Nezvládnu to

Zrovna jsem zpívala třetí písničku. "Someone's watching over me" od Hilary Duff. U té písničky myslím na rodiče. Slzy tekly a já zpívala. Najednou se hudba vypla a já otevřela oči. Mike seděl na židli a já se neskutečně lekla. Utřela jsem si slzy. "Co tu chceš?" zeptala jsem se s přiškrceným hlasem. "Slyšel jsem zpívat anděly, tak jsem se šel kouknout, kdo má tak nádhernej hlas. Nevěděl jsem, že zpíváš. Mimochodem, proč brečíš?" zeptal se nakonec. "Děkuju za jakože lichotku. Ještě dělej, že nevíš, proč tu jsem." vzpomněla jsem si na to a oči se začaly plnit slzama na novo. "Nevím. Brácha mi jen řekl, že s nima bydlíš. Nic víc." přikývla jsem. "To je jedno. Nemám chuť se ti svěřovat." odsekla jsem. Předtím se předvedl dost. "Hele brzdi holka. Nevíš, s kým si zahráváš." procedil skrz zuby. Ironicky jsem se zasmála a elegantně se zdviženou hlavou odešla. Šla jsem rovnou k sobě do pokoje. Stoupla jsem si před zrcadlo. Moje dlouhé, vlnité, hnědé vlasy byli mírně rozcuchané. Dřív čistě modré oči se teď zdáli být přirozeně hnědé. Mimochodem, nevím, jak se to stalo. Prostě se mi očí časem zbarvily do hněda. Byla jsem s tím na očním, ale neřekli mi, že je v tom problém. Někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít. "Co tu chceš?" zeptala jsem se dneska už podruhé. "Tebe." zamumlal. "Cože?" vyvalila jsem oči. "Říkám povídat si s tebou." leda hovno. Vím dobře, co jsem slyšela. "Aha. A to proč?" přibližoval se ke mně. "Proc jsi pořád tak odtažitá. Snažím se být milý." pohladil mě po vlasech. "Nehrab na mě." odstrčila jsem mu ruku. "Jo? A co kdybych náhodou udělal tohle?" pevně mi stiskl zadek a druhá ruka se zaměřovala na prsa. "Pusť mě!" zakřičela jsem na něj. Snažila jsem se ho odstrčit. Šlo to těžko, ale když se mi to podařilo, ruka mi okamžitě vystřelila na jeho tvář. Ta pleskla. Bylo vidět, že ho to zaskočilo, ale asi mu ta tváš zrovna nebrněla. "To mělo bolet?" vyplázl na mě jazyk. Obešla jsem ho a rozhodla se jítven projet. Jessice jsem zavolala, aby se o mně nebála, vzala jsem si skate a šla. Dojela jsem do parku, kde jsem si sedla na lavičku. Nechala jsem nerušeně téct slzy. Opravdu sjem se potřebovala vybrečet. Nezvládnu to. Bez rodičů, bez úsměvu. Když se začalo stmívat, utřela jsem si zbytky slz a jela zpátky domů. Jess s Kylem už tu byli a seděli s Mikem u stolu. Řešili nejspíš něco důležitýho. "Už jsi tu? Pojď za námi, chceme s tebou mluvit." řekl Kyle. Jako poslušná 'dcerka' jsem si k nim sedla. "Takže. Jde o to, že Mike se k nám na stálo stěhuje." vytřeštila jsem oči. Pohledem střelila k Mikovi, který se spokojeně a nevinně usmíval. "Bude na škole, na kterou ses přihlásila dělat hudebního asistenta. Doufám, že to nebude problém." usmála se Jess. Cože?! I ve škole ho budu muset snášet?! To není normální. "Bude to super." falešně jsem se usmála. "Mike by tě vozil do školy a potom domů. Nebudeš muset jezdit autobusem." Mike se s radostí usmál. "Budeme spolu trávit víc času než kdybych pracoval jinde." měla jsem toho akorát dost. "Jdu si lehnout." sebrala jsem se a šla spát. Přemýšlela jsem před usnutím nad školou. Vybrali jsme ji s našima. Oba tam chodili. Upřímně? Těším se tam dost. S těmahle myšlenkama jsem usnula.
Nový díl:) snad se vam bude líbit:**
Nissa