Orphan ~ BTS cz (Taegi)

3. Kapitola - Takhle jsem si to nepředstavoval.

(Mezi tím u Jungkooka doma)

"Co sis jako myslel?" vyjel po Jungkook po Jiminovi.

"Víš o tom že odešel někam ven aníž by věděl vůbec kam?" probodával ho pohledem. Jungkook odhodil všechny věci na zem a chytl se za hlavu.

"Proč tak šílíš? On se vrátí," přistoupil Jimin blíž k němu.

"Proč šílím?!" vykřikl Jungkook. "Vážně by jsi to chtěl vědět?!" z Jungkooka přímo planul oheň vzteku.

"Je to pro mě hodně blízká osoba, kterou znova nechci ztratit. To za prví," ukázal na prstech ", a za druhý," zasekl se Jungkookovi hlas. Nevěděl jestli to vyslovit nebo ne.

"Co za druhý?" přistoupil k němu Jimin s rukama na hrudi.

"Kašli na to," mávl Jungkook rukou. Začal přemýšlet co dělat. Přešlapoval na místě. Jimin k němu přišel a položil mu ruku na rameno. Jungkook si lehce kousal nehet na ukazováčku. "Bude v pořádku," věnoval mu důvěryhodný pohled.

Jungkook přistoupil zády ke zdi a lehce po ní sjel na zem. Hlavu si opřel o zeď a zavřel oči. Začal mu zvonit mobil, ale on si toho nevšímal. Jimin ho vzal do ruky jeho mobil a koukl se kdo volá. "Kookie," ukázal mu mobil.

"Hm?" měl pořád zavřené oči. "Volá ti Tae," podal mu mobil. "Co zase chceš ty pako?" vzal mobil do ruky a hovor mu típl. Mobil vložil do kapsy a vyhoupl se na nohy. Beze slov odešel z místnosti rovnou do haly. Oblékl si kabát a ostatní potřebné věci.

Jimin za ním přiběhl. "Kam jdeš?" zeptal se udýchaně.

"Kam myslíš? Nenechám ho venku mrznout," vzal klíče a otevřel vchodové dveře. "Ty počkáš tady kdyby se vrátil," Jimin jen kývl a pozoroval jak Jungkook odchází.

* * *

(Centrum, Soul)

Chlapec měl na ústech černou koženou masku a podlouhlý kabát. Chvíli jsme stáli na místě a a koukali na sebe vyjeveně. V ruce jsem svíral jeho tašky. Až mi to došlo, hned jsem mu je vrátil.

"Mimochodem, já jsem Kim Taehyung," sundal si roušku, pod kterou se schovával královský úsměv.

Také si sundal kapuci, která mu zakrývala obličej. Vypadal docela tajemně. Na hlavě měl roztomilý rozcuch a vlasy úžasně zlatavo narůžovělé. Vypadal tak vesele.

"Umm," porozhlédl jsem se kolem sebe. Nebyl jsem si jist jestli mluví na mě. Nikdy by mě neoslovil tak roztomilý kluk.

"Ano, mluvím na tebe," píchl mě do nosu a začal se smát.

"Já-já jsem Min Yoongi," vyslovil jsem to strašně pomalu. Začala se mi prodírat červeň do tváří. Lehce jsem si zakryl rukama tváře a koukl na Taeho. Ten se začal ale smát ještě víc. Položil tašky na zem a usrkl si z kelímku.

"Nezakrývej se," rukou mu sundal obě dvě ruce. Chtěl jsem něco říct ale do řeči mi skočil Tae. "Co tady děláš tak pozdě večer?" hypnotizoval mě pohledem. Když vyslovil tuhle větu, došlo mi že jsem v háji.

"Sakra," podrbal jsem se na zátylku. Tae jen naklonil nechápavě hlavu.

"Já jsem se ztratil," vypadlo náhle ze mě. Rukama jsem plácnul o boky a prosebně koukl na Taehyunga.

"Počkej, cože? Ty jsi se ztratil? Kde bydlíš? Odvedu tě tam, znám to tady docela dobře," usmál se na mě široce Taehyung. Ten kluk se mi doopravdy líbil. Asi nejvíc ze všech, který jsem tu zatím poznal. Možná to bylo proto, že je jediný co se o nic zatím nepokouší.