Orphan ~ BTS cz (Taegi)

18. kapitola - Promiň Tae.

Upozornění: 15+ :'DDD

- - -

Mé tělo se naprosto zhroutilo. Mé myšlenky se roztopily. Mé srdce se rozdrtilo. Musím se od něho teď držet co nejdál, za to co jsem provedl. Za to, že jsem si užil. Za to, že jsem jen nevěrná děvka jako on. Sledoval jsem ho, jak jeho nevinné tváře oddychují na mém polštáři. Byl zabalený do mé peřiny a pravděpodobně byl v hlubokém spánku. Mé tělo ztrnulo. Seděl jsem na Jungkookovo posteli daleko od něj. Pořád nahý a od té špíny nevěrnosti. Přitáhl jsem si kolena ke své holé hrudi. Začalo se mi postupně vybavovat, jak to celé začalo-

"Budeš můj kamarád s výhodama?" zeptal se mě s nejistotou v očích Jimin, ale zároveň s ďáblíkama v očích. Jeho výraz byl naprosto zaujatý do mých rtů. Tahle otázka mě zaskočila, ale ani né moc překvapila.

Šáhl jsem mu na čelo, jestli nemá teplotu, ale on mou ruku hned shodil. "Tak co?" koukl na mě se psími očky. Nejistě jsem se podrbal na zátylku. Přemýšlel jsem co říct. Nechci podvést Taeho. Nechci způsobit další problémy, jak jemu tak i mně.

"Já-já ho nechci podvést," snažil jsem se z toho vycouvat, ale marně, Jimin pokračoval."Já myslel, že spolu teď nejste," znova to Jimin vytáhl. Tu věc za kterou bych se milionkrát sfackoval. Chtělo se mi brečet. Chtělo se mi někam utéct, ale nemohl jsem a ani jsem neměl kam.

Nejistě jsem si pořád dokola mnul klouby na rukou, které začaly postupně rudnout. "Měl by ses jít radši vyspat, blouzníš," natahoval jsem se pro deku, ale opět mě Jimin zastavil. Jeho jemmné ruce mi pevně sevřely zápěstí a tím pádem jsem deku pustil zpět na místo, kde byla.

"Vyspím se jedině s tebou," řekl nestydatě přímo do mé tváře. Rychle jsem se k němu otočil a vykulil na něj oči. V jeho očích bylo překvapení "Myslím tím spát s tebou v jedné posteli," poupravil větu Jimin aby mi dodal jistotu. Moc jistoty mi tedy nedodal.

"Jimine, já nemyslím, že to je dobrý nápad," náš dialog byl pořád na tom samém místě. Pořád jsem se z toho snažil vycouvat. V mé hlavě se právě teď udává soubouj mezi mozkem a srdcem. Je pravda, že nikdo neví po jak dlouho dobu bude Tae spát. Nikdo neví, jestli se vůbec někdy vzbudí. Nikdo neví, jestli si mě bude pamatovat. Nikdo nic neví. Tohle je možná jediná možnost, jak se přes tohle celé přenést. Pro nás oba.

Zhluboka jsem nabral všechen vzduch do plic a následně jsem opět vydechl. "Jimi-," než jsem stačil něco namítnou jeho rty byly přibité na těch mých. Projela mnou husina, ale zároveň tak slastný pocit. Jakoby mi jeho rty chyběly.

Mé tělo se naprosto uvolnilo a já naposled zhluboka vydechl nosem. Zavřel jsem oči a nechal Jimina si hrát s mými rty. Nespolupracoval jsem. Mé tělo bylo pořád ve stejném šoku jako před tím, ale podvědomě jsem si to vychutnával.

Dost o sebe pečoval, takže jeho rty byly měkkčí než nadýchaný mrak. Lehce mi zkousl spodní ret a vzal si můj zátylek pod jeho teplou ruku. Jeho doteky mi způsobovaly husí kůži po celém těle.

Z ůst my unikl lehčí vzdych. Musím se kontrolovat. Nesmím mu dát na jevo, že se mi to líbí. Nesmím mu dát na jevo, že jsem schopný podvést. Až teď mi to došlo. Je ta láska k Taeovi doopravdová? Nebo jsem jen pomatený? Ztrácel jsem se v mé hlavě. Už jsem nedokázal ani rozeznat co je realita a co není.

Jimin se přesunul na mou lícní kost a jeho tělo se přisunolo ještě blíž. Bezmyšlenkovitě jsem nahl hlavu tak, aby se mohl dostat kamkoliv na mém krku. Ukázal jsem co nejvíc kůže, kterou může zlíbat. Nechal jsem se jím omámit.