Orphan ~ BTS cz (Taegi)

21. kapitola - Odjezd.

Oh yaas, chyběla jsem vám? Ne? Ok :C 

- - -

"Máš zbaleno?" vtrhl do pokoje Jungkook a já málem leknutím spadl z postele. Jestli mám zbaleno? Samozřejmě, že ne. Proč bych měl jet někam, kde mě nikdo nechce? Chvíli jsem jen tak bloumal pohledem po něm a potom se lehce nainvně uchechtl.

"Ne, měl bych?" pozvedl jsem obočí a sledoval jeho reakci.

"Co? Ty nejedeš?" vyslovil překvapeně. Přitáhl si k sobě kufr. Byl horší jak holka. Kufr větší než sám on, ve kterém veze úplně blbosti do přírody.

Posadil jsem se na okraj své postele. "Nejedu," řekl jsem stručně. Tuhle konverzaci jsem nechtěl dále prodlužovat, ale Jungkook odložil kufr a odběhl ke mě. Chvíli jen tak cloumal a pak si sedl vedle mě.

"Nemáme moc času," zarazil jsem ho "Co nechápeš sakra na tom, že nepojedu někam, kde mě nikdo nechce?" řekl jsem lehce ze zvýšeným hlasem a Kook lehce ucukl.

"Co to sakra povídáš? Proč by tě tam nikdo nechtěl?" otočil se tělem na mě mladší. Doopravdy nemám náladu mu vysvětlovat celou situaci a také proč jsem tolik zahořklý. "Je to kvůli Taemu, že?" šeptl zklamaně.

"Jo," nedokázal jsem lhát. Díky němu jsem měl pocit, že tam nepatřím. Ničí mě. A to, že ho miluji, mě ničí ještě více.

Kook si hlasitě oddechl. Bylo ticho. Ani mi to moc nevadilo. Nechtěl jsem aby pokračoval. Prostě nikam nejedu, tak ať to pochopí. Nemusím se s nima táhnout kamkoliv. Doopravdy ne. To bylo poslední, o co jsem stál.

"Ujišťuju tě, že tě tam všichni chceme," usmál se a já cítil jeho ruku, jak se ocitla na mém rameni. "A vím, že Tae taky," dodal "Musíš mu dát jen čas, než si všechno uvědomí a srovná v hlavě. Člověk se jen tak rychle ze dne na den nezmění. Věř mi, vše se vrátí do normálu a on si uvědomí, koho miloval. Chce to jenom čas," vyslovil strašně pomalu s lehkým ocáskem nádechu na konci věty. Možná má pravdu. Možná nás dá čas opět dohromady. "A teď si běž zbalit, jelikož oba víme, že bez tebe to tam nebude ono," poplácal mě po zádech a rychle vstal. Odcupital si to ke kufru a po chvilce zmizel ve dveřích.

Ohlédl jsem se na hodiny. Mám dvacet minut na sbalení věcí. Co nadělám. Doma stejnak nemám co dělat a akorát bych se unudil k smrti. Vzal jsem nejbližší tašku a do ní narval co nejméně věcí.

I tak se to nakupilo a já šel s vycházel k autu s obří taškou. Jak já nenávidím cestování.

* * * 

Jeli jsme až na druhou stranu Koreje, trochu lehce na jih. Ani jsem přesně nevěděl, kam jedeme a ani o čem tohle kempování bude. Nezůčastnil jsem soutěže s nimi, ale i tak s nimi jednu. Odvážel nás tam Hoseokův otec. Vezli jsem se v obřím autě, které muselo stát pěknou sumu. Hoseok seděl vedle otce a o něčem diskutovali. Přede mnou seděl Jin, Namjoon a Jimin. Ti si také o něčem povídali, ale já nezaznamenal co. Ani jsem jejich rozhovory nechtěl poslouchat. Neměl jsem na nic náladu. Doufal jsem, že aspoň splývám ze sedačkou a daří se mi ignorovat Taeho, který seděl hned vedle mě a Jungkook hned po jeho levici. Koukal jsem se z okýnka, jak cesta pomalu, ale jistě uplývá a já doufal, že se co nejdřív objevíme na onen místě.

Zaslechl jsem jak z Jungkookovo úst vyšlo mé jméno. Jsem jsem to na kousek ucha zaslechl. Chtěl jsem se otočit, ale nemohl jsem. To bych se otočil také na Taeho. Nechci vyvolávat nějaký zbytečný konflikt.

Byl jsem doslova zabraný na asfalt silnice. Nic jiného mě teď nezajímalo. Jen ta černá hmota pod námi, co uplývala jako voda každým pohybem. Cítil jsem se tak prázdný. Proč se tak změnil? Všechno se mi to zdá tak nereálný. Jako jeden špatný sen. Ba ne, spíše noční můra. Místo toho, aby mě Tae hýčkal v náruči a chránil, tak se na mě jen ohlédne a má nějakou drzou poznámku na mou osobu. Možná, že jsem jen naivní. Nemůžu za to jaký jsem, odkud jsem, jak vypadám a nebo co k němu cítím. Může si za to sám. Za všechno. Neměl lézt k Jiminovi do auta. Neměl se nechat políbit. Neměl na mě mluvit. Neměl mě zachraňovat uprostřed ulice. Měl mě ignorovat. Vše by bylo tak lepší.

V hlavě se mi přemítaly všechny naše vzpomínky. Proč to tak bolí? Nebyl jsem k němu spravedlivý. Ale to také on ke mě. Náš vztah je podivný. Jak se na to koukám zpětně, udělal bych všechno jinak. A začal bych tak, že bych vzal čáru, kdybych ho potkal tu noc na ulici.

A navíc, co tak najednou ta Jiminova reakce? I moje jediné rozptýlení mě opustilo. Co mě opustí dál? To radši ani nechci vědět. Chci už být na místě a vypadnout co nejdál od nich. Do přírody. Miluji přírodu.

* * *

Věřili by jste tomu? Chata větší než můj pokoj a máme tu jenom 5 lůžek? Tohle nevypadá dobře. Co to má znamenat?

Sledoval jsem kluky jak si zabírají místa a já jen tupě stál na místě. Nevím, na co jsem čekal, ale věděl jsem už do předu, že na mě nezbude místo jako vždy. Měl bych tam jít, měl bych se pohnout, ale mé tělo mě neposlouchá.

"Kde je Taehyung?" vyvedl mě z transu Jiminův hlas, který se z čista jasna objevil přede mnou. Koukal jsem na něj s otevřenou pusou. Nevěděl jsem co dělat. Proč se ptá mě? Co já vím kde lítá? Jimin pokrčil rameny "Takže to vypadá, že Yoongi bude spát s Taehyungem po jedním stanem," prohodil a odešel zpět k lůžkám.

To si dělají srandu ze mě ne? Musel jsem teď vypadat asi jako bomba, který zbývá kousek od vybuchnutí. "S kým spím ve stanu?" objevil se náhle vedle mě Taehyung. Dělal jakobych tady nebyl. Koukal jsem na něj, ale žádná reakce. Sledoval jsem, jak se jeho ramena lehce nadzvedají. Byl tak klidný.

"To nemůžou spát na zemi?" optal se Hoseok. "Ne," mrkl po něm Jimin. Najednou to Hoseokovi došlo. Ten se otočil na patě a šel dělat své věci. Že mě s ním nechtějí dávat znova dohromady, že ne? Myslím, že Tae dal jasně najevo, že se mnou nechce mít ani trochu něco společného.

"Myslím, že je dobrý nápad spát ve stanu, ale dozvím se aspoň už s kým tam spím?" projel pohledem celou bandu kluků, ale ti na něj jen tak koukali. "S Yoongim," ukázal na mě Jimin. Nastalo ticho. Sakra, tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem aby se tohle stalo. Nemělo se to stát. Ne. Tohle je špatně. Měl jsem zůstat doma. Začal jsem uvnitř sebe panikařit. Tohle si budu vyčítat ještě dlouho

Cítil jsem, jak Taehyungovo tělo strnulo, ale jeho tvář to nedala znát. Vydechl. Sledoval jsem každý jeho sebemenší pohyb. "Tak fajn," pronesl až moc klidně a i s úsměvem na konec. Nevím jestli mám být rád nebo se začít bát. Celý tenhle kemp byl jeden špatný nápad.

- - -

Mám pro vás dobré zprávy! Pauza se ruší! C:
Mheheheh, zůstal tu ještě někdo po skoro 2 měsíční pauze? Já doufám, že jo.. docela by mě to mrzelo o.o I tak, za chvíli moje ff přesáhne 6K přečtení.. Nikdy jsem nečekala, že zrovna já, budu mít takový menší úspěch. Moc vám děkuji, ani si to tahle moje ff tuhle sledovanost nezaslouží (Cením si toho, jelikož tahle ff patří mezi mé úplně první) Aby se neřeklo, udělala jsem plán a každý druhý den bude vycházet nějaká moje ff. Snad to rozjedu a mé ff nebudou mít jen 1-2 kapitoly + Aby se neřeklo, že jsem se úplně flákala, tak mám už přes 2 týdny nápad na jednu fantasy nadpřirozenou ff o Exo. Jsou tu nějací fanoušci Exo a Shinee? Jestli jo, těšte se >:D Jelikož tahle ff bude psána na TaeKai ship. A věřte mi, nebudu vás šetřit.
To je snad vše, co jsem chtěla říct k fanfictions.
Jsem vám to trochu zkrátila, co? >:D Možná, že tuhle ff i posunu o pár kapitol dál. Dobře, tak teď na řadu přijdou nečekané otázky - Co se stane v tu noc, kdy spolu mají být ve stanu? Myslíte si, že Jimin to jenom hrál a Jungkooka vlastně ani nemiluje? Tohle není ani zdaleka konec Yoonmin a Taegi shipu v mé FF.