Orphan ~ BTS cz (Taegi)

20. kapitola - Jsi to vůbec ty?

Bylo teplé a slunečné odpoledne a naše zadky seděly opět u Jungkooka v obýváku. Proč tu sedíme? Už jsou to dva dny od Taehyungovo probuzení. Dobrá zpráva je, vzpomněl si na ostatní členy lusknutím prstu. Vzpomněl si na plno podstatných věcí. Za to jsem byl rád. Ale samozřejmě něco dobré nemůže být jen čistě dobré. Na mě jediného si nevzpomněl. Jsem pro něho úplně cizí osoba. Žádné city, žádné objímání, žádná láska, prostě ani ň. Nejvíc mě dorazila věta, která onehdá vyšla nelítostně z jeho úst. "Promiň, ale já nejsem gay," sice se na mě pěkně a chápavě usmál a já mu ten úsměv hloupě oplatil a mávl nad tím jako by nic rukou, ale i tak jsem uvnitř sebe trpěl jako pes. Byl schopný debutovat, takže tohle udělalo Namjoonovi velkou radost. Jen jsem prostě u nich seděl a tiše trpěl, že Taeho pozornost nesměřuje na mě. Začínal jsem být žárlivý. Moje tvář to musela dát aspoň trochu najevo. Nedokážu v sobě věci dlouho dusit. Je jen otázka času, kdy se před ním rozbrečím a padnu na kolena s prosíkem, ať se do mě opět zamiluje. Ať spolu opět zažijeme krásné chvíle. Jeho orientace se přeci nemohla změnit.. nebo snad ano?
Párkrát jsem se zavrtěl na sedačce abych si udělal pohodlí. Mé tělo bolelo z každodenních tréninků. A nebolí mě jen tělo, bolí mě i mé srdce. Bolí mě ta představa život bez Taeho.

Nevěděl jsem, co naše shledání mělo znamenat. Prostě jsem jen seděl, koukal do prázdna a čekal, co se bude dít dál. Chtěl jsem se nadechnout a pomalu opět vydechnout, ale lekl jsem se Namjoonovo prudkého postavení ze sedačky. Plácl rukama aby upoutal na sebe pozornost. Ohlédl jsem se na Taehyunga, který se stále usmíval jako malý debil. Protočil jsem nad tím oči a opět se věnoval Namjoonovi. Zhluboka se nadechl. Koukl jsem se na jeho ruce, které si mnul. Jeho ruce se lehce třásly. Vypadal nervózně. On sám se celý nějak třásl, ale na jeho tváři se objevil úsměv. Měl jsem z toho smíšené pocity. Čekal jsem kdy spustí, ale stále nic.
"Dobře," vydechl a v zádech se vzpřímil "Mám tu 3 novinky, na které nevím, jak budete reagovat," ohlédl se na nás "Ale doufám, že budete reagovat pozitivně," usmál se a na chvíli se zrak pozastavil u mě. Kývl jsem. Nechtěl jsem nic kazit. "Takže asi začnu první já," ošinul se Namjoon a ukázal jeho dlouhým prstem na Jina. "Jine?" vybídl Jina. Jin se poslušně postavil na nohy a odcupital si to k našemu leaderovi. Postavil se vedle něho a já nevěděl co očekávat. Jinova tvář byla zmatená. Stalo se snad něco špatného? Malá pravděpodobnost. Něco dobrého? Jak pro koho.
Namjoon jemně přejel po Jinovo ruce. Jin zareagoval a jejich prsty spojil. Tohle má co znamenat? Netahá Namjoon Jina za nos, že ne? Projela mnou husina a ostatní členové se tvářili stejně překvapeně, jako já. Zaklapl jsem pusu "Jak začít," pousmál se Namjoon "Prostě jsem našel svoje štěstí," vyzvedl Namjoon Jinovo ruku lehce na horu aby nám naznačil o co jde. Jin se na něj otočil a v jeho očích problesklo překvapení. Musel jsem se nenápadně pousmát. Jinovo reakce byla doopravdy roztomilá a mě hned došlo o co jde. "Úžasnějšího kluka jsem si nemohl přát," přitáhl si Jinovo hlavu k hrudi a líbl ho na jeho kaštanově hnědé vlasy. Jinovo ruce se obepnuly kolem jeho pasu a pevně ho sevřely. Nechtěl ho pustit. Bylo to roztomilý. "Jine? Já vím, že mě miluješ, ale už mě můžeš pustit," hlesl po chvíli Namjoon a pleskal ho jemně po zádech. Snažil se jeho ruce sundat z jeho pasu, ale Jin se nedal. Namjoonovo ruce přejely taktéž po Jinovo pasu a nenápadně ho štípl. Po chvilce mu zajel rukama pod triko a začal ho lechtat na holé kůži pod trikem. Jin spadl na sedačku. Začal se hlasitě smát a máchat kolem sebe rukama na obranu. Vypadal tak šťastně. Namjoon ho po chvilce nechal a opět se k nám otočil čelem. Jeho tváře byly rudší než nějaké rajče.

Nejistě vydechl a prohoupl se na místě. Jeho tváře byly zbarvené do jasně červené barvy. "Teď je na řadě Jimin," prohlásil a ukázal na Jimina. Rychle se svalil vedle Jina, který se položil svojí hlavu na hruď přítele. Jimin si pleskl po stehnech a rychle vstal. Jenže ho následoval i Jungkook. "Nebudu to nijak prodlužovat," začal. "Nemáme dobrou minulost, no teda spíše já," otočil se na mladšího a ten sklopil zrak "A protože to je jen minulost, chci něco napravit do budoucnosti," otočil se na mě a na tváři měl omluvný výraz. "Díky Yoongi, že jsi mi otevřel oči a pomohl mi se rozejít zase o pár kroků dál," otočil se na Jungkooka "Díky Yoongi, že jsi mi pomohl uvědomit si, koho vlastně miluji," vzal Jungkookovo ruce do těch svých, ale jeho zrak byl pořád sklopený na jejich nohy. Jimin lehce vzal Jungkooka za jeho bradu aby se mu koukl do očí. Bylo to jako bych sledoval nějaký romanticky napínavý film a nemělo to konce.