Orphan ~ BTS cz (Taegi)

13. Kapitola - Chtíč.

"To je úžasný no. Víte, že se dneska koná ples?" snažil se úplně změnit téma Jimin. Naskočil mu falešný úsměv na tváři. Dost falešný na to, abych to poznal.

Kluci zakývali hlavou, ale my s Taeem jsme byli mimo. On se koná nějaký ples? Náš výraz mluvil za vše. "Vy jste si toho nevšimli? Visí to tu už asi měsíc," ukázal na obří plakát na zdi školy. Jsem buď slepý jako patrona, ale nikdy jsem se nezaobíral školní zdí. Hlavně na téhle straně. Hodil jsem do školy druhým vchodem.

"A to je jako normální ples? V oblecích? V černých oblecích? Počkat, nejsou tam vlastně jenom kluci?" začal jsem zmatkovat. Jimin na mě hodil srsly výraz a přistoupil ke mě. "Bude to promíchaný s holkami z druhé školy. Ve smokingu? Bohužel ano. A normální ples? Kamaráde, ani nevíš jak moc se to bude lišit od normálního plesu. Také by jsme tam mohli otevřít ten dopis a zjistit, jestli nás vzali. Po té to třeba hodně oslavit," usmál se jako by měl něco za lubem. Projel mnou mrazivý pocit "Ale já oblek nemám-" zastavili mě slova Jimina, který si přivlastnil mé ramena "Nakoupíme," odtahoval mě od Taeho přímo ke vchodu do školy.

Ohlédl jsem se bezmocně na svého hyunga. Ten ale stál na místě a nic nedělal. "A neboj Yoongi, bude tam i alkohol," šeptl pro mě po tichu. Dobře, tak se mi asi fakt zastavilo srdce. "Ale pro tebe radši koupíme dětský šampáňo," poplácal mě po rameni a přiběhl s úsměvem ke dveřím. Kam se vytratil jeho zklamaný výraz?

Tohle bylo zlý. Možná, že se rychle opiju, ale aspoň nemám kocovinu ráno jako narozdíl od někoho. A tím jsem myslel Jimina. "Počkat, je povinný tam chodit ve dvojici s holkou?" zastavil jsem se a koukl na všechny kluky okolo. Všichni se na chvíli zamysleli. "Klidně ať si jdou všichni s holkami, já taky půjdu se svou dívenkou," ocitly se kolem mého pasu ruce mého přítele. Vlepil mi pusu na tvář a opět si mě přivlastnil. Díky bohu. Mám pocit jako bych se teď od něj neměl vzdalovat.

* * *

Vydechl jsem všechen vzduch ze svých plic a rozhlédl se po šatně. Konečně rozvonil otravný zvonek a my se s kluky rozeběhli ven ze školy. Ta slastná vůně čistého vzduchu a ne zapáchajících, zpocených, klučičích skříněk. Už jsem se těšil až tu obálku otevřeme. Doopravdy mi teď nešlo o nic jinýho. I tak trochu my začínalo být jedno, že ten dotyčný, co mi vojížděl přítele, byl můj brácha. O hodně starší brácha. Podle roku mu bylo třiadvacet, což je celkem divné. O sedm let starší. Přesto měl tvářičku kojence.

Sice by mi tohle nemělo být jedno, ale teď mi to jedno je. Pak to začnu řešit, ale tenhle den chci mít klid. Ten člověk je pro mě jako cizí. Žádnou milost u mě nenajde. Ani špetku soucitu nebo něčeho podobného. Už ho nikdy v životě nechci vidět.

Zbývalo pár hodin do plesu a pár skupin to již připravovalo. Jen my se s kluky loudali po vyprahlé ulici a kecali o blbostech. Jak dokonalý pocit se držet s Taehyungem za ruku před všemi. Jen Jimin se loudal za námi s Jungkookem a vypadal, no vlastně nijak nevypadal. V obličeji neměl žádný výraz. Žádný náznak radosti nebo smutku. S Jungkookem si byl velice blízký, asi nejblíž ze všech od nás. Napadlo mě že bych se Jungkooka mohl optat co se s ním děje, ale je asi desetiprocentní šance, že mi to řekne. Jungkook byl v ukrývání něčích tajemství hodně dobrý, ale tak za pokus nic nedám.

S Taeem jsem trochu zpomalil kroky, abych se mohl dostat k Jiminovy, který ke mě najednou zvedl zrak a opět ho sklopil. Chtěl jsem spustit něco o plese, ale najednou mě zarazil Jiminův hlas "Víte o tom, že se na plese budou muset nosit masky?" konečně se Jimin usmál. "Takže něco jako maškarní ples?" optal jsem se Jimina a ten mi to odkýval.

No mohlo mi to dojít, když na plakátě bylo o tom něco napsanýho. "Můžeš si na sebe vzít cokoliv co chceš, ale my by jsme chtěli být mít smoking s maskou přes celý obličej, aby nešlo poznat kdo jsme," dodal ještě Jungkook aby to celý vyjasnil. Chápavě jsem to odkýval, ale v hlavě jsem měl pustinu. Nemám nic na sebe, ale mám pořád v kapse tu kartu s penězi.