Orphan ~ BTS cz (Taegi)

10. Kapitola - Máš na výběr.

S Taem jsme se zastavili před místností, kde byli ostatní členové. Spíše jsem se já zastavil kvůli němu. Po celý dva měsíce co jsme spolu, se chová tak nějak divně. Z prvu byl tak veselý a plný života, ale teď jako by se v něm opět něco zlomilo a já samozřejmě jako vždy nic nevěděl. Nikdo opět nic nevěděl. Chvílema je v pohodě, ale jak se začnem o něj starat, tak mlčí, začne utíkat někam pryč.

Poznám když se něco děje. Nikdy se mi s ničím nesvěřil a mě to už začíná štvát. Zatím to v sobě dusím, ale určitě příjde chvíle kdy vybuchnu. Říkám mu všechno, dělám pro něj všechno, ale on nic.

Vzal jsem ho za ruku, kde jsem propletl naše prsty. Snažil jsem se chovat mile "Hyung, co ti je? Zase vypadáš jako tělo bez duše," zahleděl se mi do očí a naše ruce odtrhl. Tohle jsem fakt nečekal. "Nech to plavat," uhnul pohledem za mě.

Sakra, ne nechám to plavat. Už to ve mě fakt bublá. Nejsem klidný typ i když se tak možná někdy zdám. Tae se otočil a chtěl se rozejít do místnosti, kde se vše mě odehrát. Silně jsem ho chytl za ruku a přitáhl ho zpět "Ne nenechám,"pustil jsem jeho ruku potom co jsem se ujistil že mě poslouchá.

"Sakra Tae," začal jsem a prohrábl si flustrovaně vlasy "Mě už tohle nebaví. Já ti říkám všechno, dělám pro tebe všechno a ty jen mlčíš a já musím mlčet s tebou!" zvýšil jsem hlas a on nadskočil "Všechno musím kvůli tobě tajit. Musím se držet na tvojí vlně. Taehyung, mě tohle fakt nebaví. Nikdy jsme nic spolu nedělali před lidmi, " trochu jsem se sklidnil a pořád pokračoval "Hej, koukej se mi do očí! To co ti právě teď řeknu.. Budeš mít na výběr," zaťal jsem zuby "Buď náš vztah rozjeď na plno a řekni světu že jsme spolu," rozešel jsem se k dveřím za ním "A nebo se na mě vyser a už na mě nemluv," vypustil jsem z pusy "Teď si dáme na menší dobu pauzu," rozrazil jsem dveře a vstoupil do velké místnosti.

Muselo to ze mě ven a myslím si že to je i spravedlivý. Možná že jsem právě teď všechno podělal, ale už jsem musel udělat krok do předu a nenechávat se jím ovlivňovat.

Uviděl jsem kluky jak čekají na velké sedačce. Namjoon se postavil do pozoru a shlédl ke mě "Co se stalo? Šlo to slyšet až sem," postavili se ostatní kluci. Slyšel jsem kroky za mnou. Náš pán milostivý se sem odhodlal vlést.

Nebudu se na něj otáčet. Hodně mě bolelo to co jsem řekl. Ale teď na tohle myslet nemůžu, musím se soustředit na konkurz. "To se radši zeptejte tohodle," otočil jsem se na něj jako by se nic nestalo a ukázal na něj "co se stalo," doplnil jsem větu. Odvrátil jsem opět od něho zrak a snažil se dýchat. "Proč mě nutíš dělat tuhle věc?" ozval se hlas staršího za mnou. Hlas se mu hodně zlomil. "Protože tě miluju a ty to víš! Počkat, ty víš vlastně všechno, že? Nehraj si na nic co nejsi Tae," rozešel jsem se ke klukům. Proč se chovám tak hnusně? Proč mu ubližuju ještě víc?

Vůbec se nedokážu ovládat. Teď už ne. Má zlá strana přemohla tu dobrou a půjde to těžko napravit. Jin na mě položil ruku a koukl se na mě tázavě "Nešahej na mě," sundal jsem mu ruku a doopravdy jsem se snažil nemyslet na to, co se právě teď událo.

Zahlédl jsem překvapený výraz Hoseoka. Teď mi došlo, že on jako jediný moc o ničem neví. To nevadí, brzy se všechno dozví. Pokud dobře vím, Tae mě miluje a pokud je to doopravdová láska, myslím že mě nenechá jen tak odejít. 

S ostatními jsme se otočili na Taeho. Jeho oči. Tohle jsem fakt podělal. Jeho oči se začaly silně lesknout a po tvářích téct potok slz. Zkousl jsem si ret a odvrátil od něho strach. Měl jsem ve zvyku v něčem takovém k němu přijít a silně ho obejmout. Ale teď jsem nemohl. Ne potom co jsem provedl. Cítil jsem vinu, ale cítím i to že jsem prostě tohle musel říct.