Orphan ~ BTS cz (Taegi)

8. Kapitola - Flaška.

Starší mě vzal za triko a odstrčil směrem ke kuchyňské lince. Omluvně se na mě podíval a vystřelil ode mě. Rozběhl se proti klukům, který následně od sebe rozrazil. Viděl jsem ho jak si zakrývá tvář a běží na horu po schodech. Stál jsem na místě a sledoval mizejícího hyunga, který se teď asi musí cítit fakt otřesně.

Kluci se za ním také ohlédli. Všichni jsme lehce nadskočili pod silným zabouchnutím dveří, které se ozvalo o patro výš. Opřel jsem se rukou o linku a koukl na kluky. Na druhé ruce jsem si začal kousat nehet a snažil se vstřebat co se právě teď vstalo. Byl jsem mimo. Byl jsem mimo z jejich výrazů.

"Takže on je?" optal se mě zvědavě Jimin, který přešlapoval na místě, aby na mě viděl přes Namjoonovo rameno. "J-já, teda my jsme jenom něco zkoušeli," přejel jsem prstem po lesklé lince. Snažil jsem se zachovat chladnou hlavu. Vzpřímil jsem se a ruce zkřížil na hrudi. "Jak dlouho jste nás špehovali?" projel jsem je zabijáckým pohledem. Tae se teď musel cítit hrozně. Měl jsem chuť vyskákat po schodech, rozrazit mu dveře, skočit na něj a pevně ho objemout. A už nikdy nepustit.

"Žádná odpověď, huh?" pronesl jsem naštvaným tónem. Káravě jsem se na ně podíval. Všichni sklopili výraz na zem, ale jediný Jin tam lezl přes všechny a očumoval křivky jídla co je nachystané na lince.

"Vy jste fakt hovada," odcekl jsem a rozešel si to proti něm. Neměl jsem chuť jim vrazit, ale byl jsem na ně naštvaný. Prošel jsem dírou mezi Jiminem a Jungkookem. Koukl jsem se zpětně na Jimina, který měl zklamaný výraz. Tohle jsem možná z úst vypouštět neměl, ale špehovat lidi je celkem neslušné. Pomalu jsem šel ke schodům. Vzal jsem zábradlí do ruky a pomaličku vystupoval po bílých schodech na horu. Prošel jsem delší chodbou a ocitl se před většími, černými dveřmi. Dveře, které vedli do jeho pokoje. Naposled jsem vydechl, vytáhl ukazováček a lehce poklepal na tmavé dřevo.

"Vypadni!" uslyšel jsem zdrcující hlas staršího. "Tae, to jsem já," opřel jsem se hlavou o dveře. Chvíli se nic neozývalo až po chvilce se ozvalo slabé cvaknutí zámku. Z dveří na mě vykoukl Tae s uslzenýma očima. Sledoval jsem jak se po jeho tvářích kutálý slzy. Divil jsem se odkud se pořád berou. Táhne snad za sebou zásobárnu vody?

Tae se postavil na práh a opřel se hlavou o futra. Přistoupil jsem k němu a vzal jsem mu tvář do mých dlaní. Tae se narovnal a pokoušel se o úsměv. Sice se mu nedařil, ale věděl jsem že to jde od srdce. "Nebreč," oslovil jsem ho a palci mu utíral všechny slzy. Pomalu se uklidnil. "Jenže já nechci aby to někdo věděl," zakňoural a rukou ukázal směrem ke schodům. "Co nechceš aby věděli?" přikrčil jsem obočí a soucitně na něj koukl. "To že jsem gay," vyslovil strašně potichu. Tak slastný pocit co mnou projel, když vyslovil tato slova. Staršího tělo se na mě sesunulo a obepnulo kolem mě ruce. Ihned jsem jeho objetí oplatil a přitáhl si ho ještě blíž. "Neopouštěj mě," hlesl mi do ramene. "Nikdy bych to neudělal medvídku," slyšel jsem jak se uchechtl pod slovem medvídek. Taktéž jsem se mu usmál do ramene. Chtěl jsem aby byl šťastný. Teď už ho doopravdy nedokážu opustit.

To pouto co mezi mnou a ním bylo, bylo při každém dotyku, slovu a pocitu, silnější a silnější. "Chceš jim to říct?" odtáhli jsme se od sebe. Tae zakroutil hlavou, zadíval se do země a potom koukl na mě. Povzdychl jsem si. Stejnak to už kluci ví nebo aspoň tuší. Zatáhl jsem ho za ruku ať jde se mnou dolů. Slyšel jsem jak mu zakručelo břiše. Tae se chytl za břicho. "Já tam nejdu," odtáhl ruku ode mě. "Proč? Protože jsi se líbal s klukem? Budeš se ještě líbat s klukem nespočetně krát," mrkl jsem po něm a sledoval jeho ruměnce na tvářích. "A pojď dolů se aspoň najíst, nebudeš přece hladovět. Nechceš snad dopadnout jako já, ne?" zatáhl jsem ho za ruku. Přiměl jsem ho ať mi skočí na záda. On se z toho vykrucoval, ale i tak jsem ho nějakou náhodou nabral. Rozeběhl jsem se směrem ke schodům. Nevím kde se ta síla ve mě vzala. Nesl jsem na svých zádech kluka. Tae se mě držel jako klíště, ani se nehnul.