Orphan ~ BTS cz (Taegi)

15. kapitola - Už tě nikdy nechci vidět.

"Proč jsi mi vůbec odpustil?" špitl jsem tato slova do hyungovi hrudi a přitulil se k němu blíž. Už je to týden co nic neřekl. Vlastně nic neřekl. Pořád to v sobě dusil a já věděl, že se něco děje. V jeho přítomnosti jsem se cítil nepříjemně a to jsem nechtěl. 

Naše prsty s spojily a naše ruce položil o mé stehno. Leželi jsme na sedačce a koukali společně s kluky na nějaký nezajímavý film. Od té doby co se mezi mnou a Jiminem udála ta opilecká nehoda, jsou naše vztahy, jak to říct, divný a upjatý. 

Nedokážu se zrzavému ani koutkem oka podívat do očí. Pod představou co všechno jsme spolu udělali a mohli udělat. Koukám, že Jimin to má u mě nápodobně. Je pěkný, že se nás Namjoon snaží dát zase dohromady, ale moc se mu to nedaří.

Naše vztahy se rozpadají. Kousek po kousku, ale rozpadají. Pokud do debutu budeme celá skupina, tak si zasloužíme nějakou medaili. Jungkook. O toho jsem měl asi největší strach. Chodí někam po nocích a je poslední dobou hrozně nevrlý. Asi ho to hodně zasáhlo co se událo. Kdybych mohl vrátit čas, tak to udělám. Vrátil bych čas přímo tam, abych se opět objevil na letišti a udělal všechno jinak. 

Z Taehyungova pevného sevření jsem měl hrozné motýlky v břiše. Projížděla mnou dokonalá energie a partnera bych už nikdy za nic nevyměnil. Cítil jsem jeho teplo po celé délce mého těla a to mi bohatě stačilo.

Koukl jsem nenápadně po Jiminovi, který seděl u kuchyňského stolu kousek od nás. Sice to bylo vedle v místnosti, ale bylo na něj moc dobře vidět. Něco ťukal do mobilu, takže si nevšiml toho, že na něho koukám. 

"Je tu trapný ticho," pronesl Hoseok. Měl pravdu. I když hraje hudba z televize, je tu i tak ticho. Žádný hlasy co by povzbuzovaly atmosféru.

Vzhlédl jsem k Taemu. "Řekni mi, proč jsi mi odpustil," doloval jsem z něho každou chvíli. Sledoval jsem jak jeho oči se mnou nechtějí navázat oční kontakt. Zhluboka se nadechl a opět vydechl. Cítil jsem jak se jeho hruď pomalu zvedá a snižuje. 

"Jsou v tom dvě věci," pronesl doopravdy tiše. Jeho oči se začali lesknout a já věděl co to znamená. Zadržuje neprolité slzy. "Udělal jsem sám něco špatného, ale i v tu chvíli jsem tě zrovna potřeboval," navázal se mnou konečně oční kontakt. Hleděli jsme si do očí a já se od něho odtáhl. Můj oční kontakt přerušila slza, která se mu kutálela po tváři. 

Oba dva jsme se posadili do sedu. Začal jsem cítit neklidnost. V hlavě se mi vytvořilo plno obrazců, co mohl udělat špatného. Nedávalo mi to smysl.

"Co jsi provedl?" odtáhl jsem se od něj s podezřelým výrazem a i tónem. "Co jsi provedl?" zvýšil jsem tón aby mě začal vnímat. Všichni okolo taktéž začali vnímat a veškerá pozornost spadla na nás. 

Tae sklopil výraz jako štěňátko, co se počůralo na nový kobereček. "Tae, sakra, řekni mi to," chytl jsem ho za ramena a zatřásl s ním. Doopravdy jsem začal být neklidný a veškerá pozitivní nálada ze mě vyprchala lusknutí prstem.

Hyungovo oči ke mě vzhlédly a zadívaly se mi hluboko do očí, jakoby hledaly aspoň kousíček odpuštění.

Tae se postavil na nohy a otočil se ke mně zády. Chvíli koukal jen tak do dálky a po té se na mě opět otočil. Koukal jsem do výšky a čekal co bude dál. "Vyspal jsem se s holkou," nedalo se mu skoro rozumět, jelikož mu hlas nadskakoval od breku, co se mu prodíral hrudí.

Slyšel jsem jak Jiminovi hned po téhle větě spadl mobil. Seděl jsem na pohovce. Celý v šoku. Prosím, ať se mi tohle jenom zdá a není to pravda. Tohle nemohl udělat. Takový on není. Kdyby už jo, tak proč?

Postavil jsem se na nohy a koukal na něj. Projel mnou vztek, který jsem nehodlal skrývat. "Vypadni," zavrčel jsem a odvrátil zrak. "Yoongi," snažil se jít ke mě blíž, ale já ho silně odstrčil. Tae se párkrát prohoupl na místě a ztrnule na mě koukal. Tohle podělal. Měl to radši tajit. Měl mi říct, že se nic neděje, že měl třeba jen špatnou náladu.

"Táhni mi z očí!" zaječel jsem přes celý barák a ukázal na vchodový dveře od našeho domu. Dýchal jsem jako zuřivý býk a nebýt kluků, tak mu možná dám i pohlavek. Cítil jsem jak kluci okolo nadskočili.

Taehyung ale pořád stál na místě a pokoušel mé nervy. "Co jsi nerozuměl na slovech, že tě už nechci mít na očích, huh?!" má zuřivá stránka se prodrala na povrch. Všichni okolo byli v šoku a já sám ze sebe taky. Teď jsem to byl já, co byl odhodlaný dát přítelovi sbohem.

Taemu se spustil hysterák. Jin vstal a vtáhl si ho k sobě do pevného sevření. Položil si bradu na jeho hlavu a začal ho hladit po zádech. "Táhněte mi z očí všichni," mávl jsem rukou a běžel do svého pokoje. Sám jsem zadržoval slzy v mých očí. Spadl jsem do naducané peřiny a pevně sevřel polštář. Začal jsem nekontrolovaně brečet. Cítil jsem jak se mé srdce drolí na kousíčky.

Po pár minutách mě přemohl spánek a já usl.

* * *

Vzbudil jsem se díky něčímu jemnému hlásku. Osoba se mnou zuřivě třásla. "Sakra Yoongi vzbuď se!" vyhoupl jsem se do sedu a nevěděl, která bije. Kde jsem, co jsem a proč jsem.

"Tae je v nemocnici," 

- - -

To je poprvé, co jsem napsala tak krátký díl :D
Inu, doufám, že vás to ještě baví a že to dočtete do konce C:
Co myslíte, že je Taeovi? *-* 
Myslíte, že se Yoongi zachoval správně? *-*