Rain

4.

,,Vážně jsi mě přemluvil, abych s tebou šla na ten fotbalový zápas, který mě absolutně nezajímá?" Řekla jsem se smíchem. 

,,No, v přemlouvání jsem dokonalý!" Řekne se smíchem a já ho bouchnu pěstí do ramena. 

,,Jdu si sednout, tak to nepokaz. Nikdy jsem tě hrát neviděla, ale teda nevěřím, že si v tom tak dobrý." Řeknu seriozně v nitru, ale zadržuji smích. 

,,Hej!" Vykřikne ještě než odejdu. Dojdu k tribuně a sednu si na dřevnou lavičku . V mém štěstí, je studená a mokrá. Nechám to tak a sedím . Kolem mě je nespočetně moc lidí. Chvíli čekám, než hra začne, po chvíli se dá vše do pohybu a na hřiště vběhnou oba týmy. Zrakem vyhledám Alexe. Málem ale spadnu z lavičky. Má obepnutý dres, který mu zvýrazňuje svaly na rukách, ale i na ostatních částech těla. Skousnu si ret. Vlasy má do všech stran, ale to je taky strašně sexy... Nemysli na to! Zakážu si a začnu se soustředit na hru. Míč letí všemi směry. Popravdě fotbalu nerozumím. Vím, že nějací kluci dali gol, ale nedokážu rozpoznat, jestli jsou v týmu s Alexem, nebo jestli ten gol dal tým proti Alexovi. Balon sleduji jak jen to jde, ale někdy mi prostě unikne ze záběru. Pak mě ale ten zpropadený míč uhodí do hlavy tak tvrdě, že spadnu na zem . Chvíli jsem při vědomí, ale všechno se vždy rozostří a zaostří.

 ,,Cryst! Cryst!" Křičí někdo na mě zdálky. Pak se propadnu do temnoty. 

◄►◄►◄►

S námahou otevřu oči a rozkoukám se kolem sebe. Jsem na školní ošetřovně. Namáhavě se posadím a kouknu na tvář, co se objeví u mě... Alex. 

,,Cryst, tolik jsem se bál." Řekne s ustaraným výrazem .

,,Už s tebou nikdy nepůjdu na tvoje zápasy! Více svého zdraví obětovat nebudu. To raději budu kydat hnůj." Řeknu rychle a Alex se jen směje. 

,,No nesměj se, není to sranda! Podej mi prosím mobil." Řeknu mu. Zvedne se a podá mi můj mobil, který leží na stole, který je naproti mě. Dá mi ho do ruky a přitom se mě lehce dotkne ruky. Miluji to teplo. Jeho ruka se ale po té sekundě oddálí a já se kouknu do mobilu. Automaticky ho odemknu a zapnu foťák. Dám přední kameru. Bohužel není tam můj obvyklý blé obličej, ale ještě něco horšího! Na jednom oku mám modráka a na čele mám pěknou bouli. Mobil mi vypadne z toho děšení z ruky a já si znovu lehnu do postele neboli lůžka. Alex se směje jak pominutý. 

,,Ty nejsi normální holka! Ta by měla několik zrcátek a nepoužívala by mobil. Také by svého 'miláčka', nenechala spadnout na tvrdou zem."

,,Máš pravdu. Začnu se malovat a oblékat jako coura,nosit dvaceti centimetrové jehly a milion zrcátek a růžové kabelky s tou chlupatou bambulkou, co se teď nosí. Také budu chodit na manikúru a dávat si ty neskutečně dlouhé červené drápy a nad vlasy strávím ráno dvě hodiny." Řeknu seriozně. Alex se zatváří trochu podezíravě, ale mojí lži uvěří.

 ,,Taková chceš doopravdy být?" Zašeptá nevěřícně a já vybouchnu smíchem.

,,NIKDY! Stačí mi můj batoh. Moje staré kecky. Džíny a moje přírodní nehty a nad vlasy strávit pět minut." Řeknu se smíchem a utírám si svoje slzy z toho smíchu. Nemůžu uvěřit tomu, že tomu uvěřil! Taková slovní hříčka, co? No to je jedno. Pomalu si sednu, a pak si protáhnu ruce. Opatrně se zvednu, ale přeci bych to nebyla já, kdybych nespadla. Samozřejmě na Alexe. 

,,Vždy když spadneš, tak spadneš na mě." Řekne směšně. Zvednu oba dva koutky a usměji se. 

Pro dnešek vše moji milý drazí! :) Adiós unicornios!