Rain

29.

,,Vážně chceš poznat mé rodiče?" Zeptala jsem se překvapeně a Alex nadšeně zakýval hlavou. Nemohla jsem říct, že to byly nejhorší rodiče, ale ranilo mě, že mi nikdy nepomáhali a vše jsem si musela zařizovat sama. Je pravda, že brácha mi pomáhal, ale rodiče jsou rodiče. Nakonec jsem se usmála a podívala se na jeho kufr, co byl vedle něho.

,,Takže jedeš se mnou!" Objala jsem ho a Alex mě políbil na spánek a rukou sjel níž až k mému zadku, který zmáčkl.

,,Alexi!" Zasmála jsem se a odklonila jsem se. Než jsem se ale jen stačila nadechnout, tak jsem mu byla ještě blíž a byla přitisknutá na jeho hrudi. Teplo, které z něj vyzořovalo bylo tak lákavé, že jsem z jeho náruče už nikdy odejít nechtěla. 

,,S tebou bych jel i nakonec světa." Zasmál se.

,,Nejsi daleko od pravdy... Bydlí odsud asi týden cesty autem. Chtěla jsem jet vlakem, ale cesta autem bude daleko pohodlnější a na Vánoce by jsme tam měli být." Řekla jsem a couváním jsem se dostala od něj do bezpečné vzdálenosti, aby mě do náruče už nedostal. Když jsem se ale otočila, tak jsem narazila do něčeho pěkně tvrdého, zdi... Bolestně jsem si promnula čelo a zrychleně zamrkala. Za sebou už jsem slyšela smát se Alexe. 

,,Moje krásná, nešikovná Cryst." Řekl a přehodil si mě přes rameno. 

,,Dej mě na zem! Ježiši, neblbni Alaxi!" Zvolala jsem a bušila rukama do jeho zad. Odpovědí mi bylo plácnutí pře zadek a následné zasmání. Zakroutila jsem hlavou a přestala se bránit, nemělo to cenu. 

,,Rainy! Pojď, jedeme." Zavolala jsem Rainy a ta poslušně přiběhla. 

.........

,,Bolí mě už nohy, Alexi. Nechceš tady zastavit?" Zeptala jsem se  Alex se ušklíbl.

,,Jsme uprostřed ničeho." Odpověděl a pevněji stiskl volant.

,,Jedeme už víc jak pět hodin... Myslím, že i ty by jsis zasloužil přestávku." Usmála jsem se a jeho ruka se přesunula na mé stehno, které zmáčkl. Nakonec ale u cesty zastavil a já nadšeně vyběhla ven. Nejdřív jsem ale otevřel Rainy, která celou cestu spala. Ta pootevřela oči, a když zjistila, že jsme zastavili, tak vyběhla ven a rozeběhla se do pole před nami. Pole bylo ostatně všude okolo nás. Celá jsem se protáhla a nakonec jsem si obešla několikrát auto. Alex mě s láskou v očích sledoval opřený o auto. Přistoupila jsem k němu a ruce mu obmotala okolo krku. S úsměvem jsem ho obejmula. Vlasy mi vlály ve větru a Alex mě vzal pod zadkem a vysadil si mě tak, abych nohy mohla obmotal okolo něho. Dívali jsme se vzájemně do očí a užívali si kouzlo okamžiku. Po chvíli jsem si skousla ret a podívala jsem se na zem a tím mu naznačila, aby mě položil. Uchchtl se a stiskl mě ještě pevněji.

,,Nekousej si ten spodní ret, vyvoláváš ve mně zvrácené pocity a myslím, že nechceš tady uprostřed ničeho dělat tobě tolik známou činost." Naklonil hlavu a já okamžitě pootevřela ústa.

,,Možná by jsme měli pokračovat v cestě, aby jsme dojeli na dá se říct hotel." Políbila jsem ho na tvář a on mě konečně pustil na zem a písknutím přivolal Rainy, která bez odporu přiběhla a skočila do otevřených dveří. Alex za ní zavřel a ještě se na mě pousmál než i mmě otevřel dveře. Jakého gentlemana jsem si vybrala. Láska tolik zaslepuje, že nevidíte ostatní důležité věci.

Bude vám vadit, když někdy budou některé části v kapitolách krapet úchylné nebo tam budou dvojsmysly? Je to na vás! :)

Ps: Dylan!!!!