Rain

8.

Včera jsem zjistila, že je vlastně víkend a bratr to myslel tak, abych nikam neodcházela. Chytrá co? Pro info, jsme s Natálií přespávačku zrušily. Neměla jsem se tam jak dostat. Co ale dnes dělat, že? Už by bylo trapné volat Alexovi. Bratr je u přítelkyně. Pak se mi v hlavě zrodil nápad. Nebyla bych sama a musela bych se starat! Nebyla bych už líný prase! V okamžiku, kdy mě ta věc napadne, popadnu bundu, nazuji kecky a vezmu si batoh, kam dám zatím jen mobil a peněženku. Teď kam sakra? Ozve se mi v hlavě. Vyhrabu z batohu mobil a nedobrovolně zapnu data, kde si vyhledám nejbližší útulek pro psy. Pro mé štěstí je odsud jen chvilku.

Rozeběhnu se tedy a za deset minut už stojím před útulkem a opakuji si, že mě bratr zabije. Paní u recepce se na mě povzbudivě usměje, když vstoupím dovnitř. 

,,Dobrý den. Chtěla bych si adoptovat psa. Nejlépe štěně." Řeknu, když se zastavím u recepce. 

,,Dobrý den, bohužel máme jedno poslední a to je strašně malé a nemá moc šancí na přežití. Nemáme peníze, aby jsme ho uzdravili, takže když to tak řeknu, jste jeho šance." Odpoví mi . 

,,Beru si ho." Odpovím jí. Je mi úplně šumák, jak ten pejsek bude vypadat. Hlavně že bude můj. Já ho zachráním, i kdyby mě to stálo úspory na auto. 

,,Dobrá, přinesu vám ho." Řekne s odběhne dozadu. 

Já se zatím usadím na sedačku a šoupu nohami o už starý koberec. Tahle klinika vážně potřebuje nutně peníze. Paní po chvíli přijde a jde ke mě. V rukou držící deku. 

,,Tady máte." Řekne a odejde.

 ,,To nebudu nic platit?" Zeptám se . 

,,Nebudete. Za tohohle drobečka si pořádně šáhnete do kapsy." Odpoví a já se jen usměji. Z deky na mě hledí dvě očka. Deku rozbalím a kouknu se na mého nového nejlepšího kamaráda. 

,,A mohu se ještě zeptat? Je to kluk nebo holka?" Řeknu. 

,,Holka, slečno." Znovu se usměji a pohled vrátím na malého tvorečka, za kterého teď mám odpovědnost. 

,,Půjdeme k veterináři a já ti cestou vymyslím jméno drobečku." Řeknu a ona jen zakňučí. Je tak roztomilá! Opatrně ji položím na sedačku a na záda si dám batoh, pak si do rukou vezmu deku se malým tvorečkem a chci jít jenže zjistím, že nevím, kde je nejbližší veterina. 

,,Mohu se zeptat už na úplně poslední otázku? Kde je tady nejbližší veterina?" Řeknu. Paní se zachichotá a odpoví mi. 

,,Hned vedle této budovy slečno." Naposled se na ní kouknu a vystoupím dveřmi ven. V rukou držící moji holčičku se rozběhnu k veterině. Tentokrát je u recepce nějaký muž. 

,,Pane prosím, mohli by jste mi uzdravit mého psa?" Zeptám se. 

,,Jistě slečno... Stačí, když nám ho tady necháte, podepíšete papíry a dáte nám svoje údaje." Vrhnu se tedy ke stolu, kde předám štěně a všechno podepíšu a dám své údaje.

,,Můžete jít. Zavoláme vám až bude vaše štěně v pořádku. Zatím to vypadá, že je hodně podvyživené." Povzbudivě se usměje . Pak vyjdu ven zpět do zimy.

◄►◄►◄►

Když jsem nakoupila všechny věci pro moje štěně, unaveně jsem si pak doma lehla do postele . Do rukou jsem vzala mobil a koukla se na nové zprávy. 

Teplo : Půjdeš dnes ven?

Teplo : Zase si hraješ na ignorování?

Teplo: Prosím neignoruj mě znova, zlato.

Teplo: Možná jsem to s tím zlato přehnal . 

Teplo: Až si ty zprávy přečteš, tak mi odpověz. 

Nechtěně se usměji a začnu ťukat odpověď. Vím, že bych mu někdy mohla napsat i já sama, ale na to jsem moc líná.

Já : Jasně, že s tebou půjdu ven, ale až zítra po škole. 

Pak se svalím na postel a usnu, jsem vyčerpaná. 

Pro dnešek vše! :) Adiós unicornios