Kapky deště bubnovaly o střechy domů, a také o deštníky lidí procházejících okolo mě. Podrážky bot šlapaly do kaluží a rozstříkávaly vodu všude okolo. Nedívala jsem se před sebe. Měla jsem v uších sluchátka, a tak jsem byla příliš zaneprázdněná. A p...
Včera jsem odešla bez rozloučení, přišlo mi to vhodné. Přece jen jsem měla říct cokoli jiného, jen ne tohle. Bylo už sedm a já měla vstávat. Nechtěla jsem.
Do pokoje mi po chvíli ale vletěl brácha.
,,Cryst! Ty jsi úplně bledá . Dneska nikam nejdeš . Budeš ležet." Řekne. Jen kývnu hlavou na znamení souhlasu a otočím se na druhou stranu postele, po chvíli uslyším klapnutí dveří. Odešel. Vím, že se můj bratr někdy chová trošku jako moje máma, ale on musí. Jinak bych se chovala jako utržená ze řetězu.
Kouknout se na PLL nebo TW ? To je dilema. Nakonec první zapnu TW, jen kvůli Dylanovi.
◄►◄►◄►
Zrovna když dokoukám TW a jsem zase z té epizody celá smutná, tak mi cinkne mobil. Opatrně ho vezmu do ruky a přečtu si zprávu.
Teplo : Můžeme se sejít?
Popravdě nevím, co mám odpovědět. Totálně jsem to pokazila. Známe se přeci ani ne týden. Možná mu na našem přátelství nezáleží. Pro mě je ale celkem dosti důležité.
Já : Ano. V parku za půl hodiny.
Bratr jel do školy. Když budu nenápadná, nikdo si nevšimne, že mám být ve škole a ne v parku.
Mám jen půl hodiny. Rychle seberu nějaké kousky oblečení, co najdu na zemi a obleču si je .
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na to že je měsíc pře vánoci, je tak venku teplo,tak mi můj šedý tlustý svetr vystačí. Nazuji si boty a udělám si ledabylý drdol, ostatně jako vždy. Do kapes hodím klíče a mobil.
◄►◄►◄►
Přešlapuji potichu na místě kam mě minule pozval. Nakonec si ale sednu. Má patnáct minut zpoždění. Už chci jít, když uslyším za sebou jeho hlas.
,,Ahoj." Šeptne. Neodpovím, jen sklopím hlavu. Sedne si vedle mě . Pořád nejsem odhodlaná, se mu kouknout do obličeje .
,,Já ti to vysvětlím Teplo... Teda Alexi. Víš, jestli si myslíš, že jsem to udělala pro svoje dobro, tak máš možná pravdu. Nemyslela jsem to špatně . Já, víš, ten kluk vypadal děsivě a vím, že by mě nenechal, dokud bych jeho nabídku nepříjmula, a tak jsem řekla, že si můj kluk. Nebylo to myšlené zle. Navíc ti přiznám krutou pravdu, ale jsi můj jediný kamarád. Pak mám už jen Natálii. Nejlepší kámošku, která bydlí několik stovek kilometrů ode mně. Vídáme se hodně málo." Zakončím svůj proslov. Po tváři mi steče slza. Rychle si ji utřu a kouknu se na Alexe.
,,Já vím, že jsi to nemyslela špatně. Byl jsem zmatený..." Odpoví mi a vtáhne mě do objetí. Užívám si to. Po chvíli se odtrhnu a kouknu se mu do obličeje. Má roztrhlý ret, a také má modřinu na oku. Když se kouknu na jeho ruce, jsou celé zarudlé a na kloubech prsů má oděrky.
,,S kým si se prosím tě popral!? A kvůli čemu!" Řeknu mu.
,,Ten kluk roznášel hnusný věci." Odpoví a sklopí hlavu.
,,Jaký kluk?" Zeptám se.
,,Ten z tribuny. Porvali jsme se. Nebyl bych takhle domlácený, kdyby tam nebyli i jeho kamarádi. Neboj, vyhrál jsem." Řekne s úsměvem.
,,Neusmívej se! To není sranda! O kom roznášel hnusné řeči?" Řeknu. Pořád to nechápu.
