Kapky deště bubnovaly o střechy domů, a také o deštníky lidí procházejících okolo mě. Podrážky bot šlapaly do kaluží a rozstříkávaly vodu všude okolo. Nedívala jsem se před sebe. Měla jsem v uších sluchátka, a tak jsem byla příliš zaneprázdněná. A p...
Protočila jsem očima, když jsem uslyšela otravný budík, který ležel vedle mě. Nenáviděla jsem, nenávidím a nenávidět vždy budu, když se probudím o pět minut dříve než mi má zazvonit budík. S námahou jsem zaostřila na světlo mobilu a vypnula budík. Oddychla jsem si a na chvíli si na svou hruď dala Rainy, která mi kompletně 'umyla' celý obličej. Musím říct, že už Rainy dávno není žádné štěňátko. Navíc docela vyrostla a děsím se dne, kdy mě bude schazovat z postele. Nakonec se ale stejně zvednu a vlasy si sepnu pinetkami, aby mi nepadali do očí. Pak udělám ranní hygienu. Pondělí jsou vždy nejhorší a zvlášť ty po prázdninách. Po ranní hygieně si okolo sebe omotám ručník a jdu po vrzavých schodů si dát vařit vodu na čaj. Když se voda začne vařit, tak se zakousnu do červeného jablka a sednu si na linku. Podle hodinách, které vidím nad dveřmi do kuchyně mám ještě půl hodiny čas. Poškrábu se na zátylku a do koše vhodím teď už ohryzek. Voda se mi už dovaří, a tak si nachystám hrnek s citronovým sáčkem čaje a zaliji to vodou. Po schodech s hrnkem jdu opatrně, abych se nepopálila, ale nebyla bych to já, kdybych nezakopla úplně u posledního schodu. Nevím, jak se mi to ale podařilo, ale čaj zůstal nedotknutý. Usměji se a v pokoji si čaj odložím na psací stolek. Župan pověsím do skříně a převleču se do 'pohodlného oblečení'. Které činí vypasovaná sukně s šedým trikem a šálou. Pod sukni si dám ještě černé silonky.
↓Outfit Cryst↓
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vlasy si sčešu do neposedného copu a na to vše si dám černý kabát. Pak už jen rychle vypiji vychlazený čaj a do ruky si vezmu už předem přichystaný batoh a spokojeně odejdu dolů, kde už jen nasypu Rainy granule a nazuji si celo černé tenisky. Poté vykročím do té ranní zimy a jdu na autobus, na který ale nedojdu, protože přede mnou zastaví auto. Chvíli se obávám, že to je Damian, ale nakonec se z toho vyklube Alex, který mi zamává.
,,Dnes ti to sluší zlato." Řekne s úsměvem a nahne se přes všechny ty řadící páky a nevím, co ještě, aby mi otevřel dveře. Překvapeně zamrkám, ale do auta nastoupím. Na uvítanou ho políbím a Alex se rozjede ke škole.
,,Ty máš auto?" Zeptám se zmateně a on se zasměje.
,,No, pátek mám narozeniny a rodiče s prarodiči se asi zbláznili a koupili mi tohohle mého nového miláčka." Řekne a pohladí volant auta.
Cože?! On má narozeniny? Sakra a to mám vědět jakože jak? Zhluboka se nadechnu. Přece není pozdě něco vymyslet, ne?
,,Ale je a ty to moc dobře víš Crystal! Co chceš sakra koupit klukovi, který má snad vše?!'' Ozve se mé podvědomí a já se v sedačce posunu víc dolů. Hlavou mi začne vrtat, co mu koupit. Nebo něco vyrobit? Já ? No jasně, vždyť ani neumím stříhat nůžkami.
,,Proč nemluvíš? Něco se stalo?" Řekne a starostlivě se na mě podívá.
,,Ne, vše je v naprostém pořádku." Řeknu a v tu chvíli mi to ťukne v hlavě. To bude nezapomenutelné, i když na takové věci nejsem, tak proč to neudělat, když to váš kluk miluje? Nahmatám jeho ruku kterou stisknu.
