Rain

25.

Nervozně jsem přistoupila do letadla a přivřela oči. Bála jsem se . Hodně jsem se bála. Sebrala jsem náhodný modní katalog, co nabízely letušky a sedla si k oknu, kde bylo mé místo. Zatím bylo letadlo ještě pevně na zemi, takže jsem jen dýchala trošku zrychleně. Batoh jsem strčila pod sedadlo a opatrně se konečně připásala. Alex si sedl vedle mě a povzbudivě se na mě podíval.

,,Ty jsi nikdy neletěla, co?" Zeptal se a já se zadívala do jeho ďolíčků na tvářích.

,,Jsi krásný." Řeknu jen a pak vytřeštím oči. Vážně jsem něco takového řekla nahlas? Očividně ano.

,,To ty taky a mnohem více jak já ti řeknu. Takhle krásnou holku jsem si nikdy nemohl přát."

,,Sice je to od tebe hezké, ale mohl by jsi mít jakoukoli jinou holku ze školy a zcela jistě vím, že i na vysoké, tě všichni budou žrát." Řeknu a zasměji se.

,,Hahaha... Dobrý vtip. To já od tebe musím odhánět pořád mého nejlepšího přítele a na vysoké to budou všichni kluci." Řekne a já se začervenám.

,,Chce být jen kamarád a vysokou teda nebudeme řešit."

,,U mě jsis také myslela, že chci být jen kamarád a jak to skončilo. Dobrá, máme teď tři měsíce volno." Řekl a já se zazubila.

,,To je něco jiného." Odvětím.

,,To teda není." Řekne.

,,Dobrá, vzdávám se." Řeknu a v té chvíli začnou letušky přecvičovat základní záchranné body, které jsou pro mě v tuhle chvíli velice důležité. Bedlivě je pozoruji, a když skončí, tak se pořádně zasunu do sedačky.

,,Bude to dobré." Řekne Alex a chytne mě za ruku. Chtěl bych mu věřit. Vážně chtěla, ale nejde to. V tomhle ohledu ne. Víčka semknu pevně k sobě a stisknu pevněji ruku Alexovi, a to se teprve letadlo rozjelo. 

,,Cryst, zatím jsme ještě na zemi." Řekne Alex a zasměje se.

,,Je to divný pocit." Odpovím.

Pohladí mě po tváři a já oči na sekundu otevřu a mírně se usměji. Letadlo se rozjede prudkou rychlostí a já už nemám čas na to, abych oči znovu zavřela. Popravdě, bych ani nebyla schopná. V tu chvíli, co se odlepíme od země, tak se kouknu vystrašeně na Alexe.

,,Neboj se Cryst, miluji tě." Řekne a já v tu chvíli zapomenu na nějaký stres. On mě miluje? Nikdy mi to neřekl! 

,,I já tebe." Odpovím. Všechen strach je náhle pryč a já se usmívám jak největší debil. V téhle chvíli moc dobře vím, že to myslí vážně. Podívám se tedy z okýnka a pozoruji, jak se pomalu pevná země vzdaluje a my stoupáme do oblak. 

,,Krásný pohled, že?" Zašeptá mi Alex do ucha a poté mi i na ušní lalůček vtiskne polibek.

,,To teda, ale hezčí výhled je na tvou hruď." Řeknu a oba se tomu zasmějeme.

,,Tvoje hruď je taky v pohodě.No, více jak v pohodě." Odvětí a já jen zakroutím hlavou.

☼☼☼☼☼

,,Cestu jsme očividně přežili." Řekl Alex, když jsme vstoupili do pokoje. 

,,Ten pokoj je přenádherný!" Zakřičím a vyběhnu na balkon, z kterého máme výhled na moře.

,,Tvoji rodiče se vážně zbláznili! Muselo to stát tolik peněz!" Řeknu a Alex se zazubí.

,,Neřeš to už!" Řekne a vezme mě do náruče. 

,,Počkej." Řeknu vážně a Alex se odtáhne. Já se smíchem rozběhnu do postele, která je 'překvapivě' měkká.

,,Bože! Jednou si takovou taky pořídíme." Řeknu a poté ve mě hrkne. Nejsme spolu ještě natolik dlouho, aby jsme plánovali budoucnost. Nebo ano?

,,Ne a ne, my si pořídíme ještě lepší." Řekne a skočí za mnou do postele. Do vlasů mi vtiskne malý polibek. 

,,Nezapomeň na to, co jsi mi slíbila." Řekne koketně a já se usměji.

,,Neboj se, ale teď jdeme na večeři a poté se podívat k moři babe!" Řeknu se smíchem a stoupnu si. Poté podám ruku Alexovi, který se taky zvedne a ruku mi obmotá okolo pasu.