Rain

6.

,,Vážně, si mě donutil jít zase na ten mizerný zápas!" Zakřičím a máchám s rukama jako pominutá.

,,Stejně jako včera ty jsi mi nakázala jít k tvé babičce." Odpoví klidně. Jen se zašklebím a založím si ruce tak, abych se jakože chránila. 

,,Tak dobrá, ale jestli nedáš alespoň tři goly, tak nevím, co tu dělám, protože nikoho jiného z těch kluků neznám. Takže jsem nucena fandit tobě." Odpovím mu a on se jen usměje . Nic neříká a odejde se obléct do dresu. Samozřejmě do jejich šatny. Já vyjdu po tribuně úplně nahoru, nebudu riskovat další úraz dole . Usadím se vedle nějakého kluka. Chvilkami se na mě kouká, ale jinak je úplně zticha, což mi vyhovuje. Hra se rozjela a míč znovuletěl všemi směry. Znovu jsem byla dezorientovaná, ale když dal desátou minutu Alex gol, vyskočila jsem a nadšeně zavýskala. Alex se usmál a zamával mi, pak se znovu rozběhl za míčem.

,,To je tvůj bratr, že?" Zeptal se kluk vedle mě. Jen jsem zavrtěla hlavou. Nechtěla jsem se s ním bavit.

,,Takže je... Když teda  nemáš kluka. Nechtěla by jsi jít se mnou na rande?" Zeptal se. Zalapala jsem po dechu. Jako sory, ale známe se kolik deset minut?

,,Ne není to můj bratr, ale můj přítel." Zalžu. Jenže hned jak tuto lež vypustím z pusy, vytřeštím oči. To jsem říkat neměla. Teď budou problémy. Kluk vytřeští oči stejně jako já a něco si zamumlá pod nos. Pak odejde. Oddechnu si, ale nějak to budu muset vysvětlit Alexovi. Sakra! Mezitím střelí Alex další gol. Je vážně dobrý. Znovu nadšeně zavýskám. Prosím, ať už je konec. Ne, že by se mi to teď nelíbilo, když na mě neletí balon, ale musím mu urychleně vysvětlit, co se stalo. Na této škole se pomluvy roznáší strašně lehce. Alex dá už třetí gol a já zase zavýskám. Ten je asi hodně dobrý. Má dobrou postavu. Hezký obličej. Chápu, že ho milují snad všechny holky ve škole a jestli se roznese, že s ním 'chodím', tak budu mít pořádný problém. Nervozně podrážky od bot šoupám o podlahu tribuny a čekám na konec. Už ani nadšeně nezavýskám, když dá Alex další goly. 

,,Přestávka!" Zakřičí rozhodčí a já se rychle vyřítím z tribuny k Alexovi. Jsem u jeho pití rychleji než on. Zářivě se usměje a já mu podám flašku s vodou. Hltá vodu, jako by nepil několik dní. Ještě aby ne, když tu tak dlouho lítal za balonem. U jeho posledního hltu to vyklopím. 

,,Teď spolu asi tak trochu chodíme." Řeknu a on na mě vyprskne vodu. Stačím ještě vstát. 

,,Proč si to na mě vyprskl!" Zakřičím. 

,,Promiň, ale neměl bych mít otázky já? Proč spolu chodíme!" Zeptá se . 

,,Otravoval mě tam jeden kluk . Chtěl abych s ním šla na rande, a tak jsem mu omylem řekla, že chodím s tebou. Promiň, já nevím, jak se z toho teď vykroutíme." Řeknu. Než se zmůže na odpověď, rozhodčí zařve . 

,,Hra!" Všichni se rozběhnou jen Alex tam stojí. 

,,Já nevím, co ti na to říct." Odpoví a též se rozběhne na hřiště . 

Pro dnešek vše! Adiós unicornios!