Rain

26.

,,Je tak krásně!" Zvolám a Alex mě s nadšením obejme okolo pasu.

,,Jo... To teda je, ale nechtěla by jsi mi pomoct s těma taškama?" Zeptá se Alex ověšený taškama a držící slunečník.

,,Jo, promiň." Řeknu s úsměvem a vezmu jednu tašku a slunečník. Rychlým krokem projdu po dřevěné cestičce až na pláž a zhluboka se nadechnu. Svěží vzduch, rozpálený písek a modrá obloha se svítícím sluníčkem... Azurové moře. Co více si přát? Rozdělám ručníky na písku a opatrně postavím i slunečník. Alex mezitím přijde a všechny tašky hodí na zem.

,,Proč jsme sebou sakra vzali skoro celý pokoj?" Řekne a prohrábne si vlasy.

,,Hele... Vzali jsme tašku s opalovákem, mou knihou a s doklady. V druhé jsou ručníky a v té třetí je kruh a lehátko." Řeknu a dám oči v sloup.

,,Aha... No, já bych to dokázal narvat do jedné." Řekne a lehne si na ručník. Sundám se sebe dlouhé šaty a protáhnu si ruce.

,,Jak je možné, že máš čím dál více dokonalé tělo?" Řekne a i přes jeho sluneční brýle vidím, jak se mu toužebně zalesknou oči.

,,A tím chceš říct, že před tím jsem byla tlustá?" Zeptám se žertovně, a taky si lehnu na ručník.

,,Ehm, tak jsem to nemyslel." Řekne a usměje se.

,,Dělám si srandu." Řeknu se smíchem.

,,Tobě moc nejde dělat vtipy." Řekne a našpulí rty.

,,Hmm." Zamručím a z tašky vytáhnu Pýchu a předsudek. Přetočím se na bok a začnu číst.

☼☼☼☼☼

,,Co to?" Zeptám se, když se probudím a jsem přehozená přes něčí rameno. Já jsem usla? A proč nejdu po svých?

,,Ale... Jen, že jsme přijeli k moři a ty si tady spíš." Odpoví se smíchem.
Chvíli mi trvá než si všimnu, že už nejsme na pevné zemi, ale ve vodě. Stačím zavřít oči než ucítím studené moře. Skončím pod vodou, ale rychle se vynořím.

,,Ty jsi se zbláznil!" Řeknu a cáknu po něm vodou.

,,Crystal, neříkej, že jsi se urazila." Řekne se smíchem a doplave ke mě.

,,Já? Nikdy!" Řeknu a potopím mu hlavu. Ucítím jeho ruce na mých bocích, a taky skončím pod vodou. S námahou otevřu oči a uvidím rozmazaného Alexe. Hlavu přiblíží ke mě a přitiskne své rty na mé. Není podvodní polibek sen snad každé holky? Po chvíli se ale vynoříme.

,,Odpuštěno?" Zeptá se s úsměvem.

,,Ano." Odpovím.

,,Ty dosáhneš?" Zeptám se.

,,Jo." Odpoví se smíchem. Připlavu teda k němu a obmotám své nohy okolo jeho těla. Ruce mu dám okolo krku. Alex mě vezme pod zadkem.

,,Nikdy mě neomrzí si šáhnout." Odpoví.

,,Alexi!" Řeknu se smíchem.

,,Jo... Zapínám mod slušného kluka." Řekne se smíchem. Jen zakroutím pobaveně hlavou a znovu ho políbím. Jeho rty jsou slané od mořské vody. Tenhle polibek ale není jen slušný... Je drsný, vášnivý a hlavně dokonalý... Nakloním hlavu. Po chvilce nám dojde vzduch, a tak náš polibek přerušíme.

,,Miluji tě." Šeptnu.

,,Taky tě miluji." Řekne a pohladí mě po tváři. Poté mě ale jeho ruce pustí a já znovu nepřipravená spadnu do vody.

,,Sakra." Zakleji, když se opět vynořím.

,,Alexi, nedaruj si mě." Odpovím.

,,Nezapomeň, že ty jsi ta, který měří necelých sto sedmdesát centimetrů." Řekne a zasměje se.

,,Nemůžu za to, že máš okolo dvou metrů. Bylo by divné, kdybych já měla dva metry." Řeknu.

,,Ale alespoň dosáhnu." Řekne. Zkouším se k němu dostat, ale vždy mě jen odhodí zpět.

,,Víš, že mě štveš?" Zeptám se.

,,Jo... Proto mě miluješ, ne?" Zeptá se smíchem.

,,A víš, že to já mám vládu nad tím, co budeme večer na pokoji dělat?" Řeknu.

,,Lásko moje... Pojď zamnou." Řekne a vezme mě do objetí.

,,Jak málo stačí, aby jsi mě nenechal utopit." Odvětím.

Tak jsem tu zpět s Rain! Snad jste rádi ♥