Kapky deště bubnovaly o střechy domů, a také o deštníky lidí procházejících okolo mě. Podrážky bot šlapaly do kaluží a rozstříkávaly vodu všude okolo. Nedívala jsem se před sebe. Měla jsem v uších sluchátka, a tak jsem byla příliš zaneprázdněná. A p...
Netrpělivě jsem postávala v hale na letišti a čekala až konečně uvidím široký úsměv Alexe. Vlasy mi pořád padaly do obličeje, a tak jsem si je po chvíli dala do culíku. Kvůli Alexovi jsem si dokonce dnes udělala po tom týdnu něco s obličejem. Měla jsem lehoučký make-up a řasenku s nevýraznou rtěnkou. Obléklajsem si volnější kalhoty s roztrhanými koleny a bílými tenisky s obyčejným černým trikem a lehoučkým kabátkem. Přece jen ještě nebylo úplně teplo.
↓Outfit Crystal↓
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Navíc jsem byla ráda, že mě Damian přestane otravovat. Spojila jsem ruce a dala si je za hlavu. Už tu měl být. Zavřela jsem pomalu oči, a pak je otevřela. Uviděla jsem ho, jak šel z terminálu a bral sobě i své sestře kufr. Ještě mě neviděl a popravdě ani nevěděl, že tu budu. Byl ještě krásnější než když jsem ho naposledy viděla. Že by mu Finsko prospělo? Po chvilce pozorování jsem se rozběhla, i když běhání nenávidím. Myslím, že si mě všiml snad každý tady, protože jsem byla jediná, která tu běžela. Alex se na mě usmál a stihl říct jen mé jméno, než jsem mu skočila do náruče. Ano, při mé váze, jsem mu skočila do náruče. Usmívala jsem se jako nikdy jindy a pevně se k němu tiskla. A to jsme se neviděli jen týden.
,,Chyběl jsi mi. Ty, tvůj úsměv, tvoje teplo." Zašeptám mu do uší. Než jsem mu skočila do náruče, tak samozřejmě kufry pustil.
,,Ty si mi také chyběla Cryst. Hlavně tvůj zadek." Řekne, protože mě držel pod zadkem. Odklonila jsem se z jeho ramena .
,,Děláš si srandu?" Řekla jsem s mírným legračním úšklebkem.
,,No... Ne." Řekl .
Nevydržela jsem to a přiložila své rty na jeho. Chutnaly pořád stejně. Rukama jsem se mu pevně držela okolo krku, aby mi neutekl, nebo spíše abych tu nespadla. Z polibku nás vyrušil kašlání jeho sestry. Alex se tak lekl, že mě pustil na špinavou zem letiště. Pádu jsem nezabránila a myslím, že jsem si zlomila zadek. Ano, vím, že to je nemožné, a že zadek je sval. Tak jsem si zadek nezlomila, ale natrhla. Ihned jsem se ale zvedla a přišla k jeho sestře.
,,Ahoj, já jsem Crystal. Ty musíš být Anna." Řekla jsem s úsměvem a stiskla jí ruku. Byla krásná. Dlouhé platinové vlasy okolo jejího obličeje s ostrými hrany a modrými oči. Hodně se podobala Alexovi. Vedle ní jsem si připadala, jako největší odpad na světě. Ta se ale zachovala moc pěkně, a také mi pevně stiskla ruku. Což beru jako dobré znamení.
,,Ano, já jsem Anna a už dávno vím, že se jmenuješ Crystal. Když sedíš tolik hodin v letadle a celou dobu posloucháš Alexe, jak o tobě mluví, tak jen tak nezapomeneš." Řekla s úsměvem. Také se usměji a ruku ji pustím. Nenápadně se podívám na Alexe, který jen pokrčí rameny.
,,No nic. Ráda jsem tě poznala, ale čeká mě tu přítel, tak se o Alexe postarej." Řekla mi a ze země si vzala kufr, s kterým odkráčela do davu lidí. Jejich rodiče s další sestrou tu nebyli, protože si prodloužili pobyt ve Finsku o tři dny.
Zlostně jsem se podívala na Alexe. ,,Kvůli tobě mám natržený zadek a před tvou sestrou jsem vypadala jak debil." Řekla jsem a přikulhala k němu.
,,Ale to se napraví. Nemusíš ani chodit k doktorovi. Něco s tím uděláme. Jinak hezký vlasy." Řekne a já se zasměji.
,,Bratr není doma. Tvoje sestra očividně nebude doma také a tvoji rodiče si dovolenou prodloužili. Nechceš dneska u mě přespát?" Zeptala jsem se.
,,Mám to brát jako nabídku k jedné činnosti?" Zeptal se tentokrát on.
,,Ty jsi fakt pořádně pěknej blbec." Řeknu se smíchem a pěstí ho bouchnu do hrudi. Takový humor je u nás normální.
,,Pěknej jo?" Řekne s širokým úsměvem a ani mě nenechá odpovědět a znovu mě políbí. A tak tu stojíme a líbáme se uprostřed letištní haly.
