Rain

16.

Popravdě jsem vůbec nevěděla, jestli se mi vlasy líbí, a tak jsem si snad už po desáté předělala culík na drdol. Nakonec jsem se na to už doopravdy vykašlala . Jsem tak nerozhodná. Navíc to celkem od včerejška vybledlo a já nevěděla, co s tím. Abych upřesnila, proč jsem už asi hodinu předělávala vlasy. Alex mě spamoval, ať mu pošlu moji fotku . Že už dlouho neviděl nic krásného. Musím říct, že jsem snad nikdy nebyla tak červená. Vlasy jsem si nakonec rozpustila a vzala modrý svetr. Řeknu to takhle, měla jsem jen kalhotky a kvůli němu se mi teda nechtěli oblékat kraťasy nebo tepláky. Prostě ne . Po vyfocení fotky jsem mu ji poslala .

Teplo : Chci tě celou zlíbat... Hezký svetr, ale bez něho by ti to slušelo více.

Já : Oooo, ty svůdníku. Mám jen ten svetr a kalhotky. Přeci si kvůli tobě nebudu oblékat tepláky.

Teplo : Au, to si asi neměla říkat. Chybíš mi .

Já : Jsou to dva dny, co jsme se neviděli . 

Teplo : To ano, ale příště pojedeš se mnou. Tedy o letních prázdninách a já tě představím mojí babičce. Co ty na to?

Já : Pojedu. Víš, stejně můj plán na letní prázdniny zní tak, že budu spát, jíst a dívat se na seriály. Chtělo by to se trochu odvázat.

Teplo : Já, ty a dva měsíce cestování.

Já : Měli by jsme začít šetřit.

Tím jsem konverzaci skončila. Užíralo mě, že tu není, že se nudím a nemám kamarády. Navíc jsem věděla, že tohle jsou jen naše malé plané sliby, jelikož prostě není možné, aby se to uskutečnilo. Nakonec jsem se ale přeci jenom tepláky oblékla a vyšla ven. Na zahradě jsem si sedla na houpačku .  Přemýšlela jsem a houpala jsem se. Chvíli jsem se cítila jako moje devítileté já, ale pak jsem se otřásla a znovu jsem byla v mých očích holka, co chodí poslední rok na střední.Nakonec jsem ale tyhle myšlenky posunula někam úplně dozadu mé mysli a užívala si houpání se a klidu. 

,,Crystal?" Zavolal na mě známý hlas. Z celého šoku jsem sletěla z houpačky. 

,,Ahoj!" Zařval a usmál se na mě můj dávný nepřítel Damian. Protočila jsem oči. 

,,No nazdar. Co tu děláš a proč na mě mluvíš?" Řekla jsem nervozně a oklepávala jsem z pádu. Pořád jsem na něj byla naštvané a nechtěla jsem mu odpustit . Musím přiznat, že jsem se i bála. Ruce jsem si výhružně založila k hrudi a koukala se na něho vražedným pohledem.

,,Bydlím tu. Přesně vedle vás a proč bych na tebe sakra nemohl mluvit, květinko? Mimochodem, hezký vlasy." Řekne posměšně a pokusí se zastrčit můj pramen vlasů za ucho. Ruku mu mrštně odbouchnu a odstoupím od něj.

,,Ty víš moc dobře, proč by jsme spolu mluvit neměli!" Řeknu.

,,Neboj Cryst . My si užijeme hodně legrace." Řekne a odejde. 

Úlevou vydechnu a pramínek vlasů si zastrčím sama. Se mnou žádnou legraci nezažije.

Ps : Na obrázku Cryst, jak se fotila pro Alexe ♥