Rain

27.

,,Zpátky doma." Šeptla jsem a nechala na sebe dopadat stále tak otravné dešťové kapky.

,,Přesně tak." Řekne Alex a políbí mě na spánek. Opatrně ho vezmu za ruku a rozejdeme se k domu Alexe. Myslím, že byla velká chyba si brát nové bílé botky, když každou chvíli stoupnu do bahna. Zimou se otřepu a mokré prameny vlasů si zatrčím za uši.

,,Takže... Vrabci štěbetali, že prý máš dneska narozeniny." Řekne Alex s vřelým úsměvem. Nadzvednu hlavu a podívám se mu do tváře, přece jen čtyřiceti centimetrový rozdíl v naší výšce je celkem velký.

,,Tak to mají pravdu, ale nechci to oslavovat. Bude stačit, když půjdeme k tobě domů a podíváme se nějaky díl The walking dead, The 100 nebo Teen wolf. To by byl krásný dárek." Řeknu upřímně a Alex mě pohladí mě ramenu a křivě se usměje.

,,Pamatuješ si na tuhle ulici?" Zeptám se a podívám se mu do očí.

,,Ulice našeho potkání." Řekne a v očích mu zahlédnu jiskřičky radosti.

,,Ano... Od té doby ti říkám teplo. Změnil jsi můj život od základu." Řeknu a zastavím ho. Rukou mu přejedu po hrudi a nakloním hlavu.

,,Tady jsem do tebe narazila." Dodám šeptem.

,,Tady tohle místo mi přineslo nejlepší holku, co jsem kdy poznal." Řekne stejně tiše a beze slova mě obejme. Po chvíli mě vezme za boky a vyšvihne do vzduchu, aby mě mohl políbit. Chytně mě pod zadkem a já nohy obmotám okolo něho. Je nám jedno, že okolo nás prochází lidé a je nám jedno, že pravděpodobně budeme ještě více špinavý a mokří než jsme. Chvíli se díváme do očí a já mírně pootevřu ústa a jednou rukou mu prohrábnu mokré vlasy. Já i Alex vzdálenost překonáme a políbíme se. Je to krásný polibek plný vášně, ale zároveň něhy. Je možné, že ho miluji tak moc, že to bolí? Ano. Když se od sebe odtrhneme, tak se hned usměji. Vlastně když jsem s Alexem tak se usmívám pořád, protože s ním jsem šťastná.

,,Měli by jsme pokračovat dál... Je zima a doma na nás čeká horká čokoláda. Chvilka nostalgie skončila." Řekne pobaveně a opatrně mě postaví na zem.

☼☼☼☼☼

Když konečně dojdeme k domu Alexe, tak je úplná tma.

,,Neměli by být tvoji rodiče doma?" Zeptám se nervozně.

,,Ne... Odjeli na víkend na chatu u jezera. Říkal jsem ti to, ne?" Zeptá se a usměje se.

,,No... Ehm, vlastně ne, ale nevadí." Řeknu s napětím v hlase. Alex dojde ke vstupním dveřím a odemkne je.

,,Dámy mají přednost." Řekne a přidrží mi dveře. Usměji se na něj a projdu dveřma do teplé předsíně. Rychle rožnu světlo a neskutěčně se leknu.

,,Překvapení a všechno nejlepší Crystal!" Zařvou lidi všude okolo mně. Zrychleně zamrkám a na podlahu mi upadne mobil. Po chvíli zděšení se ale usměji a mobil zvednu.

,,Děláte si srandu? Vy jste úžasní!" Zakřičím a obejmu Alexe stojícího vedle mě.

,,To ty?" Šeptnu mu do ucha.

,,Ano, já to zařídil. Pro mou dívku vše." Řekne a zatočí se mnou. Domem se rozezní hlasitá muzika a alkohol se proudem začne rozlévat. Nadšeně se od Alexe odtrhnu.

,,Já ti ale říkala, že to slavit nechci." Hlesnu.

,,Lhát se nemá." Řekne a vyplázne jazyk. Zasměji se a zakroutím hlavou. Ani pořádně nevím jak, ale v ruce najednou držím sklenku nějaké tekutiny. Začnu se vlnit do rytmu písně s Alexem a k ústům přitisknu skleničku. Život je někdy tak krásný.

Líbí se vám nová kapitola? A ano, už jsou z dovolené doma :) Děkuji moc za skoro 6K přečtení❤❤❤