My Famous Brother/ w 5SOS (CZ FF)

20.Část- Naštvaný Ashton?

ASH

Celou noc jsme čekali, jestli se Paula vrátí, ale nevrátila se.

„Nechcete si jít alespoň na chvíli lehnout? Stejně se vrátí nejdříve ráno, protože se fakt naštval." Řekl Tom a zívnul si.

„Já jsem taky unavený a Calum s Mikeym už spí. Neboj Ashi ona se uklidní a vrátí se." Řekl Luke a já jsem zklamaně přikývl.

Usnul jsem asi po pěti minutách.

PAULA

„Doblé láno!" Křikla mi Leila do ucha.

„Ahoj, zlatíčko." Řekla jsem jí s úsměvem a ona mi dala pusu na tvář.

„To je krásný." Řekl Víťa, který stál opřený u dveří.

„Bude s námi teta už napořád?" Zeptala se ho Leila.

„Nemůže. Musí být se svým bráškou, ale až se vrátíme doma tak se s tetou budeme vídat, ano?" Řekl jí a ona smutně přikývla.

„Mohla by si jí chvíli pohlídat? Musím jít nakoupit." Řekl mi a já jsem s úsměvem přikývla.

„Za dvě hodinky budu zpět. Ahoj." Řekl a odešel.

„Chceš něco k snídani?" Zeptala jsem se Leily a ta nadšeně přikývla.

„Tady máš kuličky s mlékem." Řekla jsem jí a ona se pustila do jídla. Tak jsem taky začala jíst.

„Budeme si hlát?" Zeptala se Leila.

„A kde máš hračky?" Zeptala jsem se jí a ona mě dovedla k batohu, který nebyl vybalený.

Otevřela jsem tu největší kapsu a opravdu tam měla hračky.

"Já chci mít holčičku a ty budeš doktolka." Řekla a vzala si panenku. Mně podala kufřík s doktorskými potřebami a začaly jsme si hrát.

Celé dvě hodiny jsem si mohla užívat její dětský smích.

„Jsi první, která mi jí pohlídala a ona nebrečela." Řekl někdo ode dveří a já poznala, že je to Víťa, protože tady nikdo jiný není a Leila se k němu hned rozběhla.

„Ahoj, princezno." Řekl a vzal si jí do náruče.

„A nemohla bych si jí dneska vzít s sebou i za klukama? Chtěla bych si jí ještě užít, než odjedeme." Řekla jsem mile.

„Jasný. Já si alespoň odpočinu a zítra ráno bych si pro ni přijel." Řekl mile a já jsem se usmála.

„Chceš dneska spát u tety?" Zeptal se Leily a ona nadšeně přikývla.

„Tak já jí sbalím nějaké věci a odvezu vás. Mám tu auto." Řekl s úsměvem a položil Leilu na zem.

Ještě půl hodinky jsem si s Leilou hrála, a pak nás zavolal Víťa.

„Já jí dám do autosedačky." Řekla jsem s úsměvem a on přikývl.

„Kde je váš hotel?" Zeptal se a já vytáhla telefon, který naštěstí nebyl vybitý, protože jsem ho přes odpoledne měla vypnutý, aby mi kluci nevolali.

„Nevím, ale v mobilu mám puštěný, umístění a dají zjistit i dříve navštívená místa." Řekla jsem a pustila jsem navigaci k hotelu.

„A nebude jim malá vadit?" Zeptal se mě Víťa.

„Nebudou, a pokud jo tak mě to nezajímá." Řekla jsem s úsměvem.

„Po obědě jde asi na hodinku spát a zbytek víš." Řekl mi s úsměvem.