My Famous Brother/ w 5SOS (CZ FF)

24. problém?

ASHTON

"Co to má sakra znamenat?" Zařval jsem po spatření Michaela, který objímal Paulu. Oba se vzbudili a blbě na mě koukali.

"Měla jsem blbý sen, ale ty jsi tady nebyl, takže jsem šla za Mikeym." Řekla Paula a otočila se.

"Kdyby jsi nebyl idiot a nechodil po barech, nespí u mě, ale u tebe." Řekl Mikey a šel znovu spát.

"Nech je." Řekl mi Calum, který se mě snažil odvést k nim na pokoj.

"Na mojí ségru nebude nikdo šahat!" Rozčiloval jsem se.

CALUM

Když jsem viděl, že  Ashton zrudl vzteky, krve by se ve mně nedořezal. Bál jsem se, co udělá. Když si něco umane, je k nezastavení.

Když jsem ho přivedl na náš pokoj, koukl na mě Luke a já pochopil.

"Ashi, jdi si lehnout do postele a zkus usnout.  Dořešíte to ráno." Řekl jsem a on poslechl.

LUKE

"Ty o nich něco víš?" Zeptal jsem se Caluma, když jsme se ocitli před hotelem.

"No, Paula mi řekla, že si myslí, má Mickeyho ráda víc než kamaráda." Řekl a já ztuhl.

"To si děláš prdel, ne? O Paulu se celou dobu snažím já! Pak si přijde Michael a najednou mi vše zničí!" Začal jsem tam křičet na kilometry daleko.

"Klid. Vždyť se to může změnit." Řekl a já se na něj podíval.

"Paula je úžasná. Myslíš, že by si jí nechal utéct? Ne!" Křičel jsem mu do obličeje, a pak mi došlo, že to přeháním. On za nic nemůže.

"Promiň." Řekl jsem klidněji a on se pousmál.

"Hlavně se s Mickeym nepohádej. Víš, že by to skončilo rvačkou." Řekl a já přikývl.

"Slibuju. Nechci zničit skupinu. A s Paulou chci být alespoň kamarád." Řekl jsem a on se usmál.

"Takhle se mi líbíš. A pojď, půjdeme si lehnout. Jsou tři ráno." Řekl mile.

"Já se jdu ještě projít. Za chvíli jsem zpět." Řekl jsem a on přikývl.

Šel jsem se projít do nedalekého parku.

Nikdo tam nebyl, a tak jsem si sedl na lavičku, která se nacházela na úplném konci parku. Na toto místo nikdo nechodil. V okolí bylo jen zeleno.

"Já jsem takový idiot!" Začal jsem si nadávat a někdo mi sáhl na rameno.

"Mohu si přisednout?" Řekla nějaká dívka. Do obličeje jsem jí neviděl, protože měla kapuci a koukala do země.

"Můžeš." Řekl jsem s úsměvem.

"Děkuji. Na tomhle místě se krásně přemýšlí." Řekla, ale stále koukala do země.

"To ano. Co tu vůbec děláš takhle v noci?" Zeptal jsem se jí a ona si prohrábla vlasy.

"Chodím sem skoro každý den. Rodiče jsou furt v práci a sourozence. Nemám. A kamarády už vůbec ne. Takže přijdu ze školy, vyspím se a jdu sem." Řekla a smutně se usmála.

"Jak je možné, že nemáš kamarády, když jsi tak milá holka?" Zeptal jsem se překvapeně a ona se zasmála.

"Vidíš tu kapuci?" Řekla vážně.

"Ano." Řekl jsem a ona začala vyprávět.

"Dva roky mi nikdo neviděl do tváře. Stalo se něco, co mě donutilo, abych se změnila. Nejprve to bylo tetování, poté styl oblékání, a pak začalo skrývání mé tváře." Řekla a já se o ní začal zajímat.