That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola třicátá čtvrtá

Pohled Seth

Měl jsem ji zastavit.

Jenže jsem si uvědomil, že měla pravdu. Od té doby, co mi daly Hadley a Theresa košem, jsem nepomyslel na žádný vážný vztah. A ne, nechtěl jsem to měnit. Vztahy nebyly nic pro mě, a i když to Lisse a Adrianovi klapalo, já si nedokázal ani jen představit, že bych měl k někomu cítit něco víc než jen nějaký chtíč.

Slova jako vztah, láska, milování, zamilovanost a další tyhle sladkosti, jsem neznal a nehodlal jsem je dobrovolně poznat.

A i když jsem v případě Roxy nejspíš uvažoval trošku jinak, nic víc než tu touhu jsem při ní nepociťoval.

Že si to namlouvám? Jestli ano, tak mi to celkem jde.

Pod proudem horké vody jsem se však přistihl, že nad ní pořád přemýšlím. Na její roztomilý úsměv a to sexy červenání. Znal jsem jen málo žen v jejím věku, kterým by červenání slušelo, ale k Roxy zkrátka patřilo.

Nedokázal jsem přestat přemýšlet nad jejím zvonivým smíchem a zeleno-hnědýma očima, které mě dokázaly v jednu chvíli usmažit jako palačinku a v tu druhou mi umožnit nahlédnout do její složité povahy. Ale především jsem nemohl přestat myslet na její jemné rty a perfektní tělo. Stačil mi jeden jediný pohled na ni a byl jsem úplně v hajzlu.

Popravdě, trochu mě to děsilo, ale uklidňoval jsem se tím, že jsem potkal už nespočet holek, které na mě měly podobný vliv.

Jenže něco uvnitř mě mi našeptávalo, že s Roxy je to jinak. A že jedna noc s ní mi nikdy nebude stačit. Nikdy nebudu spokojený jen s pár minutami její přítomnosti.

Chtěl jsem- ne, potřeboval jsem ji mít u sebe každou jednu noc, hodinu, vteřinu.

Možná by to bylo jako v těch romantických filmech, kdy si hlavní hrdina uvědomí, jak moc svoji polovičku miluje a běží za ní až do prdele světa na druhém konci Austrálie, přičemž musí uniknout krvelačným lidožroutům a chladnokrevné koale, ale tady bohužel o žádnou lásku nešlo. Šlo prostě o to, že jsem ji chtěl.

To většinou říká dítě na štěně. Chci ho, chci a chci!

,,Budeš moje štěně, Roxy?" Zasmál jsem se nahlas a potom zavrčel, když jsem si uvědomil, jak to vyznělo.

Čichám, čichám zoofila...

Ticho.

Po snídani, kterou představovala jedna malá bagetka a jablko, jsem se rozhodl, že zjistím škody a dopady včerejška a noci. V překladu, potřeboval jsem se ujistit, že Thea nechystá revolver, aby mi s ním ustřelila hlavu.

A dobře, přiznávám, chtěl jsem ji vidět.

Chvíli jsem jen frustrovaně zíral na dveře na patře, kde se nacházel pokoj našich novomanželů a taky Roxy, ale nakonec jsem se rozhodl, že zkusím zaklepat a uvidíme. Po jednom nepovedeném pokusu jsem nakonec našel ty správné dveře, zaklepal a počkal.

Otevřela Lindsay.

Povytáhla své dokonale upravené obočí a sjela mě pohledem. ,,Co ty tady?"

Zatím to vypadalo, že nic neví. ,,Jen jsem chtěl, ehm," co jsem to chtěl? ,,Chtěl jsem se zeptat, jestli se vám třeba nechce na pláž."

Tentokrát jí obočí vyjelo až do vlasů. ,,Vždyť má dneska pršet. Nedíval ses na předpověď?

Sakra.

,,Tak se můžeme třeba jen někam projít. Co třeba oběd v pizzerii? Začínám se tu totiž dost nudit."