,,Takže jsi v pohodě? Nejsi zraněná?" Jančila Lindsay. Jenom jsem se tomu zasmála.
,,Žiju," oznámila jsem jí s klidem. ,,Seth mě našel včas."
Thea se tiše uculila a posadila se k nám na moji postel. Vzala mě kolem ramen a pohlédla mi do očí. ,,A proč jsi vlastně zdrhla, kočko?"
Sakra.
Pokrčila jsem nad tím rameny. ,,Co já vím, holky..."
Lindsay si mě pozorně změřila svým ostřížím zrakem. ,,Jestli nechceš, aby to z tebe přišli vytlouct Lissa s Adrianem, tak okamžitě kápni božskou, zlato."
Kdybych právě nevymýšlela vhodnou výmluvu, rozesmálo by mě to. Jenže mi bylo jasné, že smích by mi vůbec nepomohl a co víc, měla jsem tak stažené hrdlo, že bych se smát ani nemohla.
,,Chvilku jsi s někým mluvila a pak jsi vyběhla z pokoje jako tryska!" Křikla Thea a prohrábla si vlasy. Konečně jsem se měla čeho chytit.
,,No jo. Protože mi zrovna volala moje spolužačka z univerzity, Anabelle. Úplně jsem na ni zapomněla. Tak... chtěla jsem jí koupit nějaký, ehm, dárek. Víte co."
Tomuhle by nevěřil ani ten největší blb. A navíc, s Anabelle jsem se bavila jen jednou, a to když jsem se ptala, kudy k učebně číslo osmdesát tři.
,,Opravdu?" Lindsay pozvedla jedno obočí a tím mi naznačila, že mi vážně nevěří. ,,Tos nemohla do toho města dojít jindy, když třeba, co já vím, nehrozilo, že tě trefí blesk?"
Blesk tomu přece dodává šmrnc!
Tohle bylo tak vyčerpávající! ,,Bože," zaúpěla jsem a hned zahrála hlasité zívání. ,,Chce se mi tak spát. Dneska toho na mě bylo hrozně moc!"
Thea s Lindsay si vyměnily zmatené pohledy a nakonec pokrčily rameny.
,,Ale ještě jsi nám nic neřekla," ohradila se ještě Lindsay. Jenže já zívla podruhé a tím ji ujistila v tom, že ze mě už nic nedostane.
,,Holky, prosím. Vážně bych se radši trochu prospala. Zmrzla jsem a hodila by se mi horká sprcha a teplá deka. Takže povídání si necháme na zítřek, okey?" Zamrkala jsem na ně řasami a doufala, že jsem svým divadlem uspěla. Obě vypadaly, že se jim vůbec nechce výslech takto ukončit, ale já jim nedala na vybranou.
,,Zítra," Thea na mě ukázala prstem, ,,si promluvíme."
Přikývla jsem. Holky se naposledy ujistily, že jsem v pořádku a nic nepotřebuji a já se potom vydala do sprchy, abych se trochu zahřála a smyla ze sebe špínu a písek.
..
Ulehla jsem do postele a zachumlala se do přikrývky. Zatetelila jsem se blahem. Konečně v teple, pomyslela jsem si.
Ještě před spaním jsem prošla svůj instagram, Facebook a zprávy. Nic nového, tak jsem mobil odložila a zavřela oči. Spánek si mě pomalu bral k sobě, pomalu mě vtahoval do říše snů.
Už jsem skoro spala. Nacházela jsem se ve fázi mezi bděním a sněním. Má mysl už mi v hlavě šrotovala na plné obrátky a vytvářela z myšlenek obrazy. Zdálo se mi o roztomilé bílé kočce, která na mě hleděla ze střechy cihlového domu. Ten dům jsem nepoznávala.
Vtom kočka seskočila dolů k mým nohám a zamňoukala. Vzápětí se ozvala slabá rána a já si hned uvědomila, že ta rána už není snová.
Prudce jsem otevřela oči. Přes tmu jsem nic neviděla, ale včas jsem zaregistrovala pohyb u balkónových dveří.
To snad ne, blesklo mi hlavou a já se hned vyšvihla do sedu. Po hmatu jsem našla vypínač lampičky, která se nacházela na mém nočním stolku. Rozsvítila jsem, doufajíc, že to dotyčného vyděsí natolik, že odejde.
ČTEŠ
That Cute Blonde || NM, Part 2
RomanceRoztomilá Roxy Garnettová před třemi lety odjela do Montany pod záminkou studia na místní univerzitě. Měla k tomu jeden konkrétní důvod: zapomenout. Po třech letech jí však poštou dorazí pozvánka na svatbu její nejlepší kamarádky, Lissy Collinsové...