That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola čtyřicátá osmá

Roxy

Zírala jsem za ní ještě pár vteřin, dokud mě nepolila další várka studeného potu a já se rozklepala jako osika. Tohle se nikdy nemělo stát. Nikdo se to neměl dozvědět.

,,To je zlý," sykla jsem a vrhla pohled po Sethovi, který se zrovna soukal do kalhot. ,,Adrian. Řekne mu to. Říkají si všechno."

Seth na sebe natáhl kalhoty a potom ke mně pomalu došel. Vzal můj obličej do dlaní a já na něm poznala, že z toho taky není úplně nadšený.

,,Kašlu na Adriana," vyhrkl a myslel to zcela vážně.

Přikývla jsem. Stejně jsem však byla napjatá jak struna a jediné, co mi běhalo hlavou, bylo: Lissa to ví.

Odstoupila jsem od Setha a objala se pažemi. ,,Sakra. Takhle se to neměla dozvědět."

Seth stál vedle mě a přešlapoval na místě. Vypadal nervózně. ,,Hele, Roxy-"

Nestihl už nic namítnout. Rozběhla jsem se za Lissou, s účelem z ní třeba vymlátit duši. Čím méně lidí to ví, tím líp. Stačí, že svědkem mého pozdějšího zklamání bude pouze Liss, ne celý hotel, ne Thea, ne Lindsay, ne Adrian.

Protože jsem věděla, že později to zklamání přijde. A slyšet z každé strany, jak je to komu líto... ne, děkuji.

,,Lisso!" Volala jsem. Neměla jsem ponětí, kolik je hodin. Netušila jsem, kam přesně běžela, ani co chtěla v Sethově pokoji. Ale musela jsem jí to vymluvit.

,,Lisso, sakra!" Zaječela jsem a vysloužila si tak pohoršené pohledy lidí okolo.

Doběhla jsem do ,,našeho" patra a okamžitě zabušila na dveře Lissy a Adriana. Tep se mi každou vteřinou zrychloval víc a víc.

Adrian otevřel zrovna ve chvíli, kdy ke mně doběhl udýchaný Seth.

,,Kde hoří?" Zeptal se Adrian zmateně a oba si nás prohlédl. Zamračil se. ,,Jste v pořádku?"

Neví to. Ze srdce mi spadl obrovský balvan. ,,Je tu Lissa?"

Adrian přikývl a ustoupil stranou. Nahlédla jsem do pokoje, kde na posteli seděla moje kamarádka a zírala na mě s obočím ve vlasech.

,,Můžu s tebou mluvit?" Křikla jsem za ní. Seth ještě pořád nemohl popadnout dech.

Adrian se zamračil ještě víc. ,,Děje se něco?"

Seth to odmávl. ,,Hele, holčičí věci. Měli bychom je nechat být. Pojď do bufetu."

,,Ale-"

,,Adriane, tohle nechceš slyšet."

Oslovený se zarazil, ale už nic víc k tomu neřekl. Prostě si povzdechl, přikývl a oznámil Lisse, že bude dole. Ta mu zamávala.

Ještě jsem chvíli nejistě postávala u dveří. Potom jsem si odkašlala a upřela oči na hnědovlásku krčící se na kraji postele.

,,Můžu dál?" Zeptala jsem se.

Lissa koukala do zdi. ,,Posluž si."

Sakra. Tohle bude síla.

Roztřeseně jsem za sebou zavřela dveře a přicupitala až k Liss. Nedívala se na mě. Ranilo mě to, ale přesto jsem sebrala zbytek odvahy a sedla si k ní.

Obě jsme mlčely.

,,Liss," začala jsem nejistě. Dlaně se mi potily, dech se mi zadrhl v krku. ,,To se Sethem-"

Zarazila mě zvednutím ruky. Okamžitě jsem zmlkla a skousla si spodní ret. Bylo mi hrozně.

,,Hele, Roxy... na tohle nemám nervy."