That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola padesátá osmá

O rok a sedm měsíců později

Nešikovnější jsem snad být ani nemohla.

Rychle jsem se omluvila paní, do které jsem právě narazila dětským kočárkem. Mohlo jí být tak osmdesát. Zmateně vyjekla a já jí pomohla na nohy.

,,Moc mě to mrzí," špitla jsem. ,,Pane Bože, jste v pořádku?"

Babička, nejspíš ještě pořád v šoku, přikývla. Uhladila jsem jí neexistující záhyby na jejím bavlněném svetříku pískové barvy a tajně zadoufala, že z toho nedostane mrtvici.

Vtom se na mě otočila. V obličeji byla bledá. Polkla jsem.

,,Co dítě?" Zeptala se s vytřeštěnýma očima, prstem ukazujíc na dětský kočárek, kterým jsem do ní napálila.

Zčervenala jsem jako paprika. ,,Je v pořádku," zalhala jsem a popostrčila ji, aby už šla. Nemusela nutně vědět, že ten kočárek jsem teď vzala z výlohy a momentálně žádné děcko neobsahoval.

Za což mohla vlastně i jeho cena.

Babička se na mě mile usmála a odšupajdila k jiným regálům. Vydechla jsem úlevou a radši odložila kočárek na své místo. Přitom jsem se modlila, aby mě nikdo neviděl.

Jen co jsem tu drahou vražednou zbraň zaparkovala zpět do výlohy, vyskočila na mě zpoza rohu Gwen a s nepředstíraným nadšením mi do obličeje vrazila roztomilé růžové šatičky batolecí velikosti.

Odtáhla jsem se. ,,Sakra, Gwen. Vypíchneš mi oči."

Zapištěla a poskočila, její nově tmavě fialové vlasy po ramena se při tom pohybu vesele zavlnily. ,,Ty jsou překrásný!"

Prohlédla jsem si obleček. ,,Budou ti malý, zlato."

Povzdechla si a spustila ruce i šatičkami podél těla. ,,Pomáhám ti nakupovat. Můžeš bejt ráda, protože ty vždycky koupíš samý nudný věci. Jako třeba samý bílý věci."

Zasmála jsem se a pokynula jí, ať mě následuje do oddělení hraček. ,,Zatím jsi mi ukázala vážně hezký šaty pro malý holčičky. Ale musím ti připomenout, že Benjamin je kluk."

Gwen pokrčila rameny. ,,No jo. Promiň. Já jen... no, to je jedno. To nemohli mít holku?"

,,Ty jsi blbá," vytkla jsem jí a z regálu vytáhla malého plyšového medvídka. ,,Myslíš, že se mu bude líbit?"

Moje kamarádka pozvedla jedno obočí. ,,Jediná věc, o kterou se teď Ben zajímá, jsou prsa. To jsou vlastně dvě věci. Dvě věci, který ho potěší. Prsa. Když se nad tím takhle zamyslím, nikdy z toho nevyroste."

Skoro jsem vyprskla. ,,Takže mu nemám kupovat medvěda?"

,,Myslím, že je to zbytečné."

S lítostí jsem pohlédla na hračku. Rychle jsem ze sebe setřela ten krutý pocit bezmoci, která mě v tomto obchodu pro kojence a batolata celou ochromila. Nechtěla jsem teď myslet na sebe. Chtěla jsem myslet na Benjamina, pro kterého jsem dneska utratila už hromadu peněz.

Není se čemu divit, bylo to moje nejoblíbenější miminko.

Mobil mi zabzučel na znamení příchozí zprávy. Vytáhla jsem zařízení z kapsy a s širokým úsměvem si přečetla zprávu od Liss: dva ospalci :D :P miluju je <3