That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola osmdesátá první

ROXY

Vidět Biancu zakopnout o vlastní nohy bylo jako ledová sprcha.

Nancy jela vlastním autem domů, když jsem slíbila, že se o Biancu postarám. Bylo to opravdu spontánní rozhodnutí, protože jsme do města jely jejím autem a já chvíli nevěděla, jak se potom dostanu domů.

Další věc, kterou jsem si uvědomovala, jak jsem tak stála na prahu Parkerovic domu, bylo Sethovo auto venku na příjezdové cestě.

To znamenalo, že se mám potom jak dostat zpátky do chaty.

Zato představa, že s ním budu sama a dělit nás budou v podstatě centimetry, mě děsila.

Nějak jsem ho měla plné zuby, zato moje rozbouřené hormony měly jiné plány, než ho hodit vlkům a s potěšením sledovat, jak jeden vlček odnáší nohu a druhý ruku.

Moje hormony chtěly, abych ho snědla sama.

Jako v té koupelně včera.

Achjo.

Do předsíně se okamžitě přiřítila Andie se Sethem v závěsu. Snažila jsem se koukat jinam, kamkoliv jinam.

Na mysli mi vytanula vzpomínka, jak jsem ještě nedávno v takovém stavu, jako byla teď Bianca, viděla Setha.

No, rodina se pozná.

„Proboha, Bianco, to jste se s bratrem vystřídali?" vyjekla Andie a Seth se na ni zamračil.

Bianca se se smíchem vysoukala na nohy. Nenapadlo mě nic lepšího, než začít blekotat o tom, jak jsem se snažila ji přesvědčit, aby tolik nepila. Andie to odmávla rukou a svoji dceru podepřela. „Já už jsem si zvykla," zamumlala a odvedla Biancu z místnosti.

Došlo mi, že jsme se Sethem zase sami. Objímala jsem se pažemi, on si vrazil ruce do kapes jako malý kluk a zhoupnul se na patách.

„Kolik toho měla?" zeptal se mě, očima se mi skoro vyhýbal.

„Pár panáků, nevím. Alkohol nebyl v plánu."

„Aha. Kde jste byly?"

„Nějaký country bar... Nevím."

Přikývnul. Potom se rozhlédl po místnosti, vytáhl ruce z kapes a popošel ke mně. Reflexy mě donutily ucuknout. Zarazil se jen na chvíli, než se zastavil těsně přede mnou.

„Mrzí mě, jak jsem se choval, Roxy."

Přikývla jsem. „Taky mě to celé mrzí."

„Jo, když jsi odjela, cítil jsem se jako idiot."

Pousmála jsem se. „Ale přijel jsi sem."

To od něj bylo hezké. Spolknul svoji hrdost a přijel za svojí maminkou. „Hádám, že jste si promluvili?" doufala jsem v to.

Ulehčeně se zasmál. „Jo, popovídali jsme si o tom, omluvil jsem se ... A tak. Měla jsi pravdu, bylo by ode mě fakt... hnusný, abych odjel."

Nedokázala jsem potlačit úsměv. „Jsem ráda."

„Já taky," řekl, taky s úsměvem. „Řekl jsem si, že nechci už dál utíkat od svých problémů. Aspoň ne od tohohle. Mámu mám jen jednu."

Nastalo ticho. Dívala jsem se mu do očí, kde se mu odehrávala spousta emocí. I přes to všechno to byl v duši pořád malý kluk. Nechápala jsem, co mě k němu tak táhlo. Zayn byl vychovaný, slušný a zdvořilý. Paul byl starší než já, proto mi imponoval.

A přesto to byl Seth, ke komu jsem cítila tolik, jako k nikomu z těch dvou nebo z těch dalších, se kterými jsem se ve svém životě pokusila o vztah.

„Já taky utíkala. Utekla jsem, protože moje aférka se zadaným mužem mě vyhnala z mé komfortní zóny. Bála jsem se," vyjelo ze mě. Asi jsem to potřebovala říct zase nahlas. „Myslím, že taky pořád utíkám. Utekla jsem od svých kamarádek, rodiny, utekla jsem, protože jsem nesnášela samu sebe."

Seth mě chytil za ramena. „A teď jsi tady a pomáháš mi."

Povzdechla jsem si. „Kde jinde bych byla, co?"

„Moje mamka tě má ráda," řekl zničehonic. Zalila mě vlna viny.

„Jo, tvoje sestra si myslí, že spolu chodíme."

Seth s sebou trhnul. Poškrábal se ve vlasech, s jednou rukou pořád na mém rameni.

Prosím, pomyslela jsem si, nevyvracej to. Prosím, nenič to.

„Promluvíme si venku? Je celkem hezky, můžeme se projít," navrhnul. Ztěžka jsem polkla knedlík v krku a přikývla.

Seth slíbil, že jen řekne mamce, že jsme za chvíli zpátky a vyjdeme. Počkala jsem ho u předních dveří. Vrátil se s bundou a vyrazili jsme do chladného večera.

Už byla téměř úplná tma. Seth mě vedl cestou k rozpadlému domu, kde prý trávil čas jako malý. Zapřísáhl se, že tu nebudou žádní bezdomovci, kterým bychom kazili pohodlí, protože by je dům stejně neochránil před zimou. Ani drogoví dealeři nebo krysy.

Prošli jsme domem na jeho terasu. Sedli jsme si na stará vrzající prkna, vedle sebe, skoro jsme se dotýkali koleny.

„O čem chceš mluvit?" zeptala jsem se tiše.

„Přál bych si vědět, jestli jsi to včera myslela vážně."

Neodpověděla jsem. Co jestli jsem myslela vážně?

„Mluvím o tom... Že jsem to vždycky byl já."

Ajeje.

„Víš, že jsem to myslela vážně."

Ticho.

„Roxy, já..."

„Ne, nemusíš mi říkat, že to nikdy nebude fungovat, tuhle konverzaci jsme už jednou vedli. Já to vím, nechci po tobě žádný závazky, vím, že jakmile dojedeme zpátky do Montany, tak to skončí. A ty se vrátíš do Kanady. A možná se už nikdy neuvidíme. Prosím Sethe, neříkej mi to, protože slyšet to nahlas bych teď opravdu nezvládla."

Ach můj jazyk.

„To jsem říct nechtěl," překvapil mě. Natočil ke mně obličej. Bála jsem se pohnout.

„Tak co?"

„Nemyslím si, že ti můžu dát to, co si přeješ. Podívej se na mě. Nebyl jsem roky schopný si promluvit s rodinou. Pokazil jsem to s tebou už dávno. Nepřijde mi, že na tebe mám jakýkoliv právo."

Kecy.

„Nebudu tě přesvědčovat o opaku, Sethe," hlesla jsem.

„Přesto jsem to pro tebe byl vždycky já."

Přikývla jsem.

„Já ti jenom nechci ublížit. Ubližuju všem kolem sebe."

Zavrtěla jsem hlavou. „Co vlastně chceš?"

Pokrčil rameny. Aha.

„Nevíš?"

„Chci, abych byl dost dobrý pro holku, ze které nemůžu spustit oči už od toho dne u obřadu mého nejlepšího kamaráda."

Potlačila jsem úsměv. Myslel to vážně, a zněl tak sladce. Až příliš.

„Takže až mě příště Bianca nazve tvojí přítelkyní, mám ji doopravdy opravit?" zeptala jsem se.

„Ne," řekl.

„Ne?" teď jsem byla opravdu zmatená.

„Pokud bys teda nechtěla být ještě něco víc."

...........

Konec týdne a máme tu novou kapčuuu!

Můj život začíná být zase v normálu. Mám zpět brigádu, plno školy a začala jsem běhat! :D

Tak pěkné čtení!