That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola dvacátá devátá

Pohled Liss

,,Zbytečně jsme je vystresovali," povzdechla jsem si a pousmála se. Opřela jsem se o polštář.

,,Měl bych jim zavolat, že se nějakou dobu zdržíme, co myslíš?" Navrhl Adrian. Přikývla jsem.

Vytočil nějaké číslo a přiložil si mobil k uchu. Chvíli bylo ticho, dokud Adrian telefon nepoložil. ,,Seth to nezvedá."

,,Thea?" Navrhla jsem a usrkla vodu z kelímku. Ležela jsem na nepohodlné nemocniční posteli a čekala na výsledky krevních testů. A Adrian zůstal samozřejmě se mnou.

,,Nic," zavrčel a potom naklikal jiné číslo.

,,Komu voláš?" Zajímala jsem se.

,,Roxy."

Přikývla jsem a znovu upila trochu vody. První, co bylo, když jsme s Adrianem vešli do ordinace, sprdla mě doktorka za to, že nedodržuji pitný režim. Po prohlídce mě poslala na krevní testy a nakonec jsem skončila v nemocničním pokoji, vedle mě seděl Adrian a já usrkávala vodu z kelímku.

,,Ne, Roxy. Jen se zdržíme... trochu déle. Takže, zvládnete to tam, že?"

Zavěsil.

,,Všechno dobrý?" Zeptala jsem se se zvědavostí a starostí v hlase.

,,Jo, všechno dobrý. Jen působila trochu, co já vím, šokovaně," zasmál se a naklonil se ke mně, aby mě mohl políbit na tvář. Pousmála jsem se.

,,Vyděsil jsi ji. Mluvil jsi, jako kdybych chytla všechny nemoci světa."

Zasmál se. ,,Tak co už."

,,Pojď sem," zašeptala jsem a přitáhla si ho za tričko k sobě. Spojila jsem naše rty a cítila přitom, jak se usmál.

,,Nemusíš tu se mnou být, jestli nechceš," řekla jsem. Zamračil se a mezi obočím se mu přitom utvořilo malé písmeno V.

,,Ale já chci. Nevadí mi to."

To mi znovu vyvolalo šťastný úsměv, který mi nesmazala ani ta nesnesitelná bolest hlavy. ,,Miluju tě, víš to?"

Taky se usmál. Měl ten nejhezčí úsměv na světě. Úsměv, který jsem na něm tak zbožňovala. Úsměv, který mi i po třech letech podlamoval kolena a vlil adrenalin do krve.

,,Já tebe taky, zlato."

Pohled Roxy

,,Roxy? Co se stalo? Co ti řekl?" Seth to ze mě tahal jak z chlupaté deky. Adrian mi však neprozradil, o co skutečně šlo. Věděla jsem jenom to, že Liss hospitalizovali.

,,Roxy?"

,,Neřekl mi, co s ní je. Bože, Sethe! Co když je to vážné?" Zpanikařila jsem.

Seth taky nevypadal, že by mu bylo dvakrát nejlíp, ale aspoň zachoval klid. Všechno nadšení z toho, že Seth zná texty písní jednoho z mých oblíbených zpěváků, najednou zmizelo. Nahradily ho starost a panika.

,,Určitě je Lissa v pořádku. No tak, Roxy."

Zkusil mě obejmout a já si rázem uvědomila realitu. Zaprvé, zpívala jsem na veřejnosti. Zadruhé, bavila jsem se u bazénu, zatímco Liss ležela na nepohodlné nemocniční posteli. Zatřetí, Seth narušil můj osobní prostor. Zase.

Odstrčila jsem ho a nesouhlasně zavrtěla hlavou. Zamračil se.

,,Ro-"

,,Jdu na pokoj, jo? Není mi dobře a dneska už bylo srandy dost," rozhodla jsem a posbírala si své věci z lehátka. Seth mě zaraženě pozoroval.

,,Roxy, ale vždyť-" začal, ale já ho nenechala domluvit. Posunkem ruky jsem to zatrhla a vykročila zpátky do hotelu.

,,Promiň, Sethe," řekla jsem ještě, když jsem procházela kolem něj. Bylo mi to sice trochu líto, ale už jsem se nedokázala ani upřímně usmát, aniž bych pomyslela na to, jestli je Lissa v pořádku.

Byla to holt moje kamarádka. Byla jsem už taková.

Zmizela jsem ze Sethova dohledu i dosahu a přivolala si výtah. Vyjela jsem až do svého patra a odemkla si dveře od apartmánu. Zjistila jsem, že Thea s Lindsay se ještě pořád oddávají sladkému snění, tak jsem zapadla do svého pokoje a svalila se na postel.

Dnešní ráno bylo na mě až příliš akční.

.....
Noční kapča :)))

Dotaz! :D který pohled máte nejradši?

Díky ;))))

Chrissy