Kapitola šedesátá pátá

2.7K 229 37
                                    

,,A dost!" Vykřikla jsem a zabouchla za sebou dveře od bytu. Popravdě, měla jsem všeho plné zuby, třeštila mi hlava a srdce mi bušilo jako zbíječka.

Strnula jsem uprostřed obýváku a prsty si promasírovala spánky. Vždycky jsem dokázala zůstat klidná, vždy jsem svým chováním působila jako šťastná zdrogovaná patnáctka, jenže momentálně mi bylo opravdu na zvracení. To, že jsem potkala Setha, mě srazilo na kolena a já spadla na pohovku jako mrtvý pták.

Chtěla jsem se rozbrečet a křičet, chtěla jsem běžet za ním, přitáhnout si ho k sobě do bytu a...

Zavřela jsem oči a prudce vydechla zadržovaný vzduch. Do tváře mě tlačil kožený potah gauče, do očí mi svítilo ostré světlo lampy, která stála v rohu obýváku. Tenhle byt jsem si pronajala asi půl roku zpět, protože už jsem nezvládala společné bydlení s Gwen.

Rozhlédla jsem se po skromné místnosti. Koberec, lampa, pohovka a komoda. Naproti vstupním dveřím se nacházela ložnice a hned vedle stály dveře, které vedly do malé koupelny se záchodem.

Tento malý prostor mi však jen zhoršoval moji příšernou náladu.

Rozhodla jsem se zavolat Lisse.

...

„Víš, chtěla jsem s tebou mluvit," sykla jsem šeptem do kamery. Lissa na druhé straně hovoru seděla na židli v Adrianově pracovně a v rukou držela malého Bena. Ten se jí rozkošně vrtěl v náruči a vypadal prostě neodolatelně.

Ben by však nebyl takový problém.

V pohovce u rohu seděla Thea. A pila vodu brčkem.

Dívala se sice směrem k notebooku, ale podle mě stejně vůbec nevnímala svět.

„Tak to promiň," Lissa pokrčila rameny, „ale jak vidíš, tak mám dost napilno."

Thea se zvedla z pohovky, položila už prázdný hrnek na zem a pomalým krokem se vyplížila ke stolku za Liss. Bolelo mě srdce, když jsem Theu takhle viděla. Dříve by přece přiběhla jako laňka a utrousila by jednu ze svých oblíbených rasistických poznámek na můj účet.

Teď jen došla k počítači a opřela si dlaně o Lissinu židli.

„Už je ti líp, Theo?" zamumlala jsem. Byl pro mě docela šok vidět v jeden večer jak svého bývalého přítele... pokud se náš vztah dal nazývat chozením... a hned nato i svoji polomrtvou kamarádku.

Můj život se žene do trní.

„Jde to," zamumlala jako robot. Víc k tomu neřekla. Jako by mě ani nepoznávala.

„A víš, kdo jsem?" zašeptala jsem a Liss mě probodla pohledem.

Thea přimhouřila oči. „Máma."

Trhla jsem sebou. Už se mi chtělo brečet, když se na ni Liss ohlédla přes rameno a zavrtěla hlavou. „Theo, prosím, nedělej si legraci." Ben se malinko zavrtěl.

K mému úžasu se Thea malinko pousmála. „Bylo to vtipný," ohradila se tiše. „Nejsem přece hloupá."

Theu sice z nemocnice propustili už před týdnem, ale od té doby se neustále schovávala ve svém pokoji u jejích rodičů. Dost mě překvapilo, že je teď u Lissy doma.

Liss ji pobídla, aby se posadila na židli vedle. Thea to udělala a Liss se omuvila, že půjde jenom odnést Bena do postýlky. Jakmile se vytratila z pracovny, Thea upřela zrak do kamery a jen koukala.

„Co?" zarazila jsem se.

„To světlo mi vypaluje oči," prohodila sklesle. Skousla jsem si tváře zevnitř a zůstala na ni jen koukat. Tolik mě mrzelo, že u ní nemůžu být. „Proč voláš o půlnoci?"

That Cute Blonde || NM, Part 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat