That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola sedmdesátá

Seth

,,Mami, mami, mami! Joel mě zase bije!"

,,To vůbec není pravda, mami! Ani jsem se jí nedotknul!"

,,Tak dost!" Tvrdý a přísný tón hlasu tmavovlasé ženy mě přiměl zpozornět. Máma byla naštvaná. Už zase.

,,Proč biješ svoji sestru?"

,,Mami, já jí fakt nic nedělám! Jen se bráním! Je to zlodějka, zase mi brala moje sladkosti, přitom jich má už víc než dost!"

Vydal jsem se z obýváku do kuchyně. Desetiletý Joel ukazoval svými bledými ručičkami na drobnou tmavovlasou holčičku, která se provinile tahala za svoje kudrny. Tmavě hnědé oči upírala na mámu.

,,Joeli-"

,,Vždycky to děláš mami. Vždycky mají přednost ti nejmladší! Bianca a Seth, furt dokola, mami!"

,,Joeli-"

,,Ne!" Chlapcův hlas rezonoval kuchyní. ,,Už pro tebe nejsme dost dobří, protože máš tu zlodějku a toho-" upřel pohled na mě.

Chvíli bylo ticho, jako by všichni čekali, co z Joela vypadne.

,,Tlustýho, neschopnýho blbečka," prsknul nakonec a pak utekl ven na zahradu.

...

Neschopný.

Byl jsem sakra neschopný. A jak říkal později i zbytek celé rodiny, nezodpovědný, lehkomyslný, všemu-do-ksichtu-se-smějící idot.

To poslední mi řekla Bianca, když jsem jí s přidrzlým úsměvem zabouchnul domovní dveře před nosem v ten večer, kdy se všechno podělalo.

,,Jaj, Sethe, ty seš idiot," zavyl jsem a zabořil hlavu do polštáře.

Volno? Co sakra znamená volno? Jakože něco jako ,,zvykni si na to, že nemáš práci"?

Povzdechl jsem si. Mobil mi vyzváněl už asi potřetí. Pořád to stejné číslo, pořád ten stejný neblahý pocit.

Zaklel jsem a tentokrát to zvedl.

,,Ty žiješ."

Hlas mé mladší sestry mě skoro donutil brečet. Tak dlouho jsem ji neslyšel. Nesnášela mě a já ji chápal. Proto bylo zvláštní, že zavolala.

,,Kdo umřel?"

,,Optimista jako vždy."

,,Bianco, vysyp to."

Uchechtla se. ,,Ruším při něčem... jak to říct? Jak jsi to říkal ty?"

,,Bi-"

,,Ruším tě, protože tam máš děvky?"

Proboha, vždyť já tohle nikdy neříkal!

,,Ségra, pleteš si mě s Joelem."

,,Huuups."

,,Že ty seš nalitá?"

Šramot.

,,Bianco?"

,,Sethe, musíš se vrátit."

Změna tónu jejího hlasu mě zaskočila a vyděsila zároveň. Zněla... zmateně? Ztraceně?

,,Co se děje?"

,,Všechno je tu vzhůru nohama. Nastěhovala se sem Tiara!"

Sakra.

Tiara byla vlastním dítětem mého nevlastního otce - Arthura Parkera. Arthur, jak mu říkali vlastně všichni mí sourozenci, tedy Starej Parker, jak jsem mu říkal já a Adrian, mě před pár lety chtěl obrat o všechno, co na mě kdysi přepsal a odkázat to té své princezně.  Zvládl jsem to nějak ukecat, ale to bylo nic oproti tomu, co mi tu sdělovala Bianca.

Nesnášel jsem svýho nevlastního otce. Vetřel se na místo táty, přejmenoval nás na svý a mámě zamotal hlavu.

Tiara, jeho nevlastní dcera, vypadala mile a taky se tak prezentovala. Dokud s ní člověk nebyl sám. Arthur nejspíš ani jen netušil, co dělala tahle malá čarodějka po nocích.

Taky určitě ani netušil o tom incidentu mezi Tiarou a mým bratrem Rickym.

,,Jak... Proč?" Vykoktal jsem.

,,Ambrose a Emilie se odstěhovali, aby mohl Jax začít normálně chodit do školy ve městě. Takže ten velkej pokoj je teď Tiařin. Máma nechápe, jak je ta holka zlá, Ricky dělá přesčas..."

,,A co s tím mám dělat, Bianco?"

Povzdechla si. ,,Já... ehm. Potřebuju někoho, o koho se opřít."

Zalykavě jsem se nadechl a potom zavřel oči. Co si sakra myslela? Že jen tak přiletím a všechno se spraví?

,,Nemyslím si, že já jsem ten pravý."

,,Prosím, potřebujeme tě!"

,,Jasně."

,,Já tě potřebuju. Tiara mě nesnáší!"

,,Řekni si Joelovi. Bude nesnášet jeho."

,,Já myslela, že sourozenci si mají být oporou."

Zklamání a bolest v jejím hlase mě na chvilku ohromily. Nechtěl jsem odmítat svoji sestru, ale nechtěl jsem se ani vrátit tam, kde mě tolik lidí nesnášelo. Byl jsem pro ně prostě idiot.

,,Bianco-"

,,Šéfka ti snad to volno dá!"

Hm. Jo, trefa, sestřičko. Už taky dala.

,,Uvidím, co se dá dělat," ukončil jsem to nakonec. Zavěsil jsem a potom odhodil mobil někam za sebe.

,,Dramatu bylo pro tento týden víc než dost," hlesl jsem do pohozu postele.

............

Umřu, umřu, umřu. Měla jsem přidat včera, ale bylo toho tolik, že jsem na Wattpad úplně zapomněla.

Omlouvám se!

Chrissy