That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola sedmdesátá osmá

Páni.

Ten dům byl obrovský.

Nebo se mi to možná zdálo, protože já si najednou připadala strašně malá.

Seth mi položil ruku na záda a vedl mě směrem ke dveřím. Uprostřed cesty jsem celá nervózní zpomalila. Moje odvaha mě přešla ještě dřív, než jsem vůbec stačila vstoupit do domu.

Jak typické, Roxy.

„Něco mi říká, že chceš hodit zpátečku," zasmál se Seth, ale jeho smích vyzněl suše. Měla jsem dojem, že on by taky nejradší vzal nohy na ramena.

To mě donutilo se vzpamatovat. Aspoň trošku.

Ty hysterická kozo, to jemu hrozí, že schytá pěstí!

Hned mi bylo líp.

„Ne, jen mám kamínek v botě," zalhala jsem, a než stačil něco namítnout, chytila jsem ho za ruku a sama ho k těm dveřím dotáhla.

No, to by šlo.

„Kdo z nás je vyděšenější, co myslíš?" zašeptal a stiskl mi dlaň.

„Nevím, o čem mluvíš."

„Máš bobky jako já, což chápu, tohle není úplně nejlepší místo na trávení večera."

„Měl bys být motivační řečník, fakt ti to jde."

„Hned si to dám do bia na Instagramu."

Seth si odkašlal a potom pustil moji ruku, aby stiskl zvonek. Ozvala se jemná melodie a mně naskočila husí kůže.

Podívala jsem se na něj. Na jeho ztuhlé čelisti a vřelé oči, ve kterých jsem viděla tolik emocí. Bál se. Pořád mu na nich záleželo, určitě to pro něj nebylo lehké.

„Prosím, nenech mě ze sebe udělat blbce," hlesl a sklopil pohled ke mně.

„Jsem tu s tebou," slíbila jsem a pokusila se o úsměv.

Přikývl. „Kdybys nebyla, nikdy bych se nedostal tak daleko. Strašně si toho vážím, Roxy, já..."

Dveře se otevřely a v nich stála hezká tmavovlasá žena středního věku, na sobě pěknou košili a vkusné modré kalhoty. Její tmavě hnědé oči se rozšířily v momentě, kdy poznala svého syna.

„Sethe, zlato."

Okamžitě ho popadla do náruče.

Zabolelo mě srdce. Seth svoji matku také objal, i když spíše opatrně, jako by se bál, že zase něco pokazí. Jenže Andrea Parkerová nevypadala, že by ho měla v nejbližších vteřinách pustit. Po letech držela svoje dítě v náručí. Jak bych se asi cítila, kdybych na takovou dobu přišla o syna?

Navalilo se mi, když mi došlo, že vlastně tuším.

Rychle jsem se odvrátila.

„Ahoj, ty jsi Roxy, viď?"

Když jsem zaslechla své jméno, otočila jsem se zpátky a uvědomila si, že na mě Andrea Parkerová kouká. Napřáhla jsem k ní ruku: „Ráda vás poznávám, paní Parkerová."

„Andie," opravila mě žena s úsměvem a stiskla mi dlaň. Seth vedle mě se nervózně oklepal. Andie se na nás oba usmála a pozvala nás dovnitř.

Seth mi stiskl ruku v momentě, kdy se Andie nedívala. Mumlala něco o tom, že večeře je hotová až na dezert, ale že si zatím máme sednout do obýváku a že doufá, že tam není nepořádek.

Zastavila se těsně před vchodem do kuchyně, jak jsem hádala, když jsem tam uviděla stát Biancu, která něco krájela na prkénku. Jen co zvedla hlavu, položila nůž a rozběhla se k nám.