Zlý soused (evil neighbour)

18. První krůčky

V předchozí části: Jen jsem se nad touhle SMSkou zasmál a šel si koupit cigarety k baru. Jak se mi krabička dostala do ruky okamžitě jsem si jednu vytáhl a zapálil. Takhle jsem to udělal ještě třikrát a jel domů. 

Z pohledu Amy

Odešel pryč z pokoje a nechal mě tu samotnou.

Co teď budu dělat?

Hah! Napíšu Brianě, stejně se chtěla dnes stavit

Pro Briana: nechceš se teda stavit? Je mi už líp.

Od Briana: Už jsem si domluvila něco jiného. Jdu s Ryanem na věčeři!

Pro Briana: No nekecej! To mi pak povyprávíš ! Užij si to.

Od Briana: Děkuji

Briana nemůže. To znamená, že tu budu sama, ale musím se nějak najíst a navíc převlíct do něčeho pohodlnějšího, udělat si hygienu a podobně.

Chodit mi jde jen, když jsem o někoho opřená.

Co teď?

Posunula jsem se na okraj postele a položila nohy na zem.

Mírně jsem na ně přenesla svoji váhu a tím zjíšťovala jak na tom jsem. Zatím to vypadá dobře.

Postavila jsem se a udělala první krok.

Au!

Spadla jsem na zem, ale to nevadí.
Budu to prostě zkoušet.

Nechci pomoc od toho hulváta jménem Justin. Ani nechápu, proč jsem mu dovolila tu se mnou zůstat. Jsem opravdu hloupá.

No nic, jdeme to zkusit znovu

Vstala jsem tak, že jsem se držela postele. Zase jsem stála na nohách a snažila se udělat můj druhý krok. Nohu jsem posunovala snad tou nejpomalejší rychlostí a dotkla se znovu země.

"Bože já nespadla! Kdo pak je tu dobrej?!" Výtězně jsem zakřičela.

Radost projela mým tělem a já se usmívala od ucha k uchu, opravdu mě to potěšilo.

To co jsem udělala s první nohou jsem udělala i s druhou. A úspěšně!

To vypadá velice nadějně.

Najednou jsem začala tohle 'ťapkání' nohama dělat rychleji a rychleji až jsem najednou začala už normálně chodit.

Byla jsem neskutečně šťastná, že se mi to povedlo.

Je pravda, že někdy se mi podlomilo koleno, ale to jen občas.

Šla jsem si vyměnit obvazy na rukách.

Když jsem oddělala obvazy rány vypadaly mnohem lépe. Mastička od Justina pomohla.

Aspoň něco od něj je k něčemu dobré.