Zlý soused (evil neighbour)

Oči jako velká propast

V předchozí části: Chytla jsem svůj mobil do ruky a podívala se kolik je hodin
00:02
Moje tělo polil studený pot, v krku jsem ucítila velký kámen a můj hrudník se ztáhnul
Justin

Začala jsem panikařit

Chytla jsem se za kořínky vlasů a zoufale se za ně popotáhla

Co teď?

Mám neskutečný záchvat paniky

Pokud tu Justin uvidí Jacoba, nechci ani vědět co by se stalo, jedno ale vím, že by se stalo to nejhořsí

Rány byly silnější a hlasitější

Každým zvukem který se ozval, se mi více ztahoval hrudník a dech se zadrhával

Cítila jsem jak mi po těle tečou kapičky potu

Silně jsem začala dýchat a konečně jsem se vyzvala k tomu, abych zareagovala

Začala jsem s Jacobem silně házet, aby se probudil

Jacob se okamžitě vyděšeně koukal po pokoji se slovy

"Am, co se děje?"

Šlo vidět, že je ještě v polospánku, protože absolutně nezaregistroval veškerý zvuk kolem

"Jacobe, probuď se honem, musíš pryč"

Jacob se ale více promrvil na posteli, nic neřekl

Čím víc to zdržoval, tím víc já byla ve stresu

Ani jsem neuvěřila, kde se to ve mně vzalo, ale zakřičela jsem "Jacobe, okamžitě vstaň!"

To už konečně reagoval "Co se děje?" zopakoval větu po druhé

"A co je to za strašné rány?" Vykulil oči když to zaregistroval

"Musíš okamžitě pryč" říkala jsem mu, když jsem ho tahala pryč z postele a požďuchovala ho k oknu

"Oknem?" Překvapeně řekl

"Ano"

Něco chtěl říct, ale já ho umlčela

"Potom ti vše vysvětlím" usmála jsem se, abych odlehčila situaci a políbila ho na rty

Jak Jacob zmizel, zavřela jsem za ním okna a snažila se co nejrychleji dostat dolů ke dveřím

Když jsem stálá u dveří, váhala jsem, jestli za tu kliku vzít

Ani nevím, jak dlouho tu už mlátí do dveří a zvoní na zvonek

Bojím se ho, bojím se toho co teď přijde

Stejně tomu neuteču, když teď neotevřu udělám si to ještě horší

Vzala jsem za kliku a silně stiskla oči k sobě, snažila jsem se vnímat jen svůj dech a uklidnit se, následně jak jsem otevřela oči jsem pootočila i klikou

Do domu i hned vlítl Justin

Hned jsem poznala, jak naštvaný je

Zlost proudila jeho tělem jak nejrychleji mohla.Na krku měl vyběhnuté žíly.Obličej měl celý červený a ruce zatnuté v pěst. Zvýraznily se mu lícní kosti. Oči měl černé, vypadaly jak velká propast, do které, kdyby jste spadli, už nikdy nenajdete cestu zpátky.

Jak jako oči našly v místnosti moji osobu, neváhal a už byl u mě natlačený na zdi

Chytl mě silně za vlasy a zakřičel mi přímo do obličeje

"Ještě jednou mě necháš takhle dlouho čekat a příště ti zapalovačem nepřejedu jen po noze!"

Myslela jsem si, že u jednoho vyhrožování to skončí

Ale mýlila jsem se ...

Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře!❤️

Já vím, psala jsem některým z Vás, že bude další kapitola až ve čtvrtek, ale musela jsem to napsat už dnes.