Zlý soused (evil neighbour)

Help me, please

V předchozí části: Myslela jsem si, že potom co mi Justin udělal už vydržím vše, to byl omyl, velký omyl
Ztrátu poloviny svého těla by nevydržel nikdo
A já nejsem výjimkou

"Slečno Green,-" mávali mi už po několikáté rukami před obličej

"Jste v pořádku? Slečno Green vnímáte mě?" Hlasy se mi ozývaly v uších jako melodické skladby, které mi prokazovaly náznaky starostlivosti a zájem o moji osobu

Nedokáži vysvětlit co mě přinutilo opustit se od stavu transu, ale začala jsem přijímat jejich hlasy, jejich vyslovování mého jména či přijmení

Už to nebyly jen zvuky, které poletovaly kolem mě a já je brala jako součástí neslyšitelného vzduchu, který pomalu pluje mezi námi

Začala jsem je přijímat, jejich hlasy jsem slyšela čím dál více hlasitější, začala jsem se vracet do reality, svět který se kolem mě točil, najednou zastavil a já se znovu ocitla ve svém těle

Po probrání se, jsem začala urychleně mrkat svými řasami na očích, oklepávajíc se svým tělem jsem konečně promluvila

"Ano vnímám vás" kamenná tvář zaujala pozici na mém obličeji, který měl na tvářích uschlé stopy po slané tekutině

"Je mi líto Vaší ztráty, tělo jsme našli dnes, poslali jsme ho na pitevnu, aby jsme mohli určit příčinu smrti, žádné informace Vám bohužel nemohu poskytnout, veškeré informace budou podávány vašemu otci" jemně se usmál na odlehčení situace

"Mohu Vám položit pár otázek?"

"Jistě" se zadrhávaným dechem a suchem v krku jsem promluvila a abych tomu dodala grády falešný úsměv se mi vyformuloval na mém zohaveném obličeji, kde se vyjímala se vší krásou má boule

"Tak tedy,-" vytáhl si nahrávač, který zapl, pro nahrání celého našeho rozhovoru.

"Kolik je Vám let slečno Green?"

"Je mi šestnáct let"

"Jak dlouho býváte sama doma?"

"Nebývám sama doma"

"Tak proč tedy zde není Váš otec?"

"Je hodně pracovně vytížený, vede velkou firmu v Dánsku, pobývá tam tři týdny a poté se vrací domů na pár dní a zase odjíždí"

"Měla by jste tu mít dozor, to snad víte"  Nadzvedl jedno obočí 

"Také mám"

Nemusím vždy říkat pravdu, i když máma mě učila opak

Při vzpomínce na ni se mi slzy opět draly na povrch, ale nepustila jsem je ven, ani jednu, byla jsem silná, alespoň pro tuto chvíli 

"Jaký jste měla vztah s Vaší matkou?"

"Velice dobrý, něco jako kamarádky"

"Jak jste přišla k té noze a tomu obličeji, nevyskutuje se ve vaši domácnosti něco špatně?"

"To myslíte vážně?" Mírný náznak zvýšené hlasu nešel přeslechnout