Zlý soused (evil neighbour)

Je rozhodnuto

V předchozí části:
"Am, víš co to znamená?" nakonec sebrala sílu a promluvila
Jen jsem zakývala hlavou do stran, na náznak, že ne
"Musíme ho udat na policii"

Pustit písničku

Po vyslovení Brianiny věty mi projela tělem elektřina 

Elektřina strachu či štěstí?

To nedokážu říct

Ale co dokážu říct, že strach je tam určitě,..nechci aby mi znovu ublížil

Kdyby se to dozvěděl.. co by se se mnou stalo?

To je věc, kterou si nedokážu představit...Možná ani nechci  

"Udat ho na policii?" Zopakovala jsem, jakobych ji neslyšela 

"Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne" opakovala jsem jako zaseknutá gramofónová deska a přitom kroutila zběsile hlavou do stran

Nenechala jsem Brianu ani cokoliv vyslovit a znovu pokračovala

"To nemůžu, já..to prostě nejde" ztrácela jsem se ve svých slovech a ani jsem nedokázala říct co přesně jsem chtěla, zamotával se mi jazyk a já z toho šílela

Chytla jsem si rukama hlavu a opřela si o ně mé čelo

"A co chceš dělat Amy?" se zvýšeným hlasem zakročila konečně Briana

"Takhle to už dál nejde Amy, nesmíš si nechat ubližovat, já mu to nedovolím!"

Podívala jsem se na ni, z jejího obličeje vyzařovala síla a velké odhodlání

"Briano, ale ty to nechápeš, není to tak jednoduché jak si myslíš"  zoufale jsem vydechla

"Já vím Amy,.."

Pohladila mě po vlasech

"Neřekla jsem, že to bude jednoduché, ale jiná cesta není"

"Je" špitla jsem

"Ano?" Nadzvedla obočí

"A jaká?"

Začala jsem očima bloudit po pokoji, jen abych se ji nemusela podívat do očí.

"No,.." polkla jsem na sucho

"Nepůjdeme na policii, nebudeme to řešit, necháme to jak to je a všechno bude dobrý" 

Nebude všechno dobrý, vím to, pořád mi bude Justin ubližovat..

Briana hlasitě vydechla a chytla se za čelo

"Proč se tomu tak bráníš?"

Sklopila jsem pohled, na tohle nemám co říct, nic jsem neřekla a jen mykla rameny

"Amy, přestaň se tomu bránit, musíš pochopit, že to takhle nejde. Nenechám ho tě fyzicky i psychicky utýrat!"

Poslední větu řekla se zvýšeným hlasem a s rázem

"Ale,..." snažila jsem se něco říct, ale Briana mě okamžitě umlčela

"Ne Amy, mlč. Půjdeš se mnou na policii a pokud ne, tak půjdu sama a nahlásím ho já. Nemáš na vybranou, nenechám, aby ti tohle dělal"

Odmlouvání Brianě, už je zbytečné, je rozhodnuto

Tak strašně se toho bojím

Brianě jsem na to už nic neřekla a jen poslušně kývla

"Zítra tam zajdeme, ano?" Pohladila mě a vtáhla mě do objetí

Ani nevím, jak dlouho jsem byla v Brianiným objetí, ale tuhle činnost přerušil zvonek, který se rozhléhal po celém domě

Briana se ode mě rychle odtáhla a podívala se mi do očí

Byla jsem celá ztuhlá a nehýbala se

Pohled do očí jsem ji opětovala, nacož jsem ji silným stiskem chytla ruku a tím naznačila, že se bojím

"To je Justin?" Zeptala se chladným hlasem

"Já nevím" zlomil se mi hlas a stále se jí držela

"Pojď, půjdeme spolu otevřít" chytla mě a pomohla mi vstát

Sešly jsme schody a pomalým krokem šly ke dveřím, nacož se domem znovu rozezněl zvonek a následné zaklepání na dveře

Briana se už natahovala po klice, ale já ji zastavila se slovy

"Bri, prosím...nedělej to, mám strach"

Pohladila mě po tváři a řekla

"Neboj se, jsem tu s tebou a já nedovolím, aby ti ublížil"

Její slova mě zahřály u srdce, tohle jsem dlouho od nikoho neslyšela.

Vlastně, nikdy jsem to od nikoho neslyšela

Briana chytla za kliku a otevřela

Když jsem ho tam uviděla stát mé oči se rozzářily a moje ústa nabraly úsměvu..

Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře!❤️