Zlý soused (evil neighbour)

I have a question

V předchozí části: Rychlým pohybem se ke mně nahnul, chytil mi čelist a řekl mi na rtech
"Nechtěj po mně, abych ti znovu ublížil, myslím si, že tentokrát, by jsi to už nedala"

Nad jeho vyslovenou větou jsem zalapala po dechu.

"Proč mi tohle děláš Justine?" Vyšlo ze mě tak tiše, že i dopadnutí špendlíku na zem by bylo hlasitější.

"Protože jsi moje"

"Ale já nejsem tv.-" položil mi jeho ruku na ústa, čímž mě přerušil

"Mlč Amy, nechci ti znovu ublížit, pokud tohle ještě jednou vyslovíš, nedáš mi jinou možnost, tak laskavě přestaň!"

Můj pohled jsem sklopila dolů, kde jsem sledovala své pohmožděné ruce.

Pocítila jsem Justinovy prsty na mé bradě. Pomalým pohybem, mi zvedl hlavu, ale já pořád nenavázala oční kontakt.

"Podívej se na mě Amy" řekl klidně, ale přitom tak výhružně

Neváhala jsem a podívala jsem se do jeho karamelových očí, které ztmavnou, když je ovládá vztek.

Jeho oči dokázaly tak neskutečným způsobem hypnotizovat, že to není ani možné.

Koukal se mi hluboko do očí a já cítila šimravý pocit po celém těle.

Najednou otevřel ústa a pokračoval

"Ty víš Amy, že jsi moje, nesnaž se sama sobě vymluvit, že to tak není. Čím rychleji si to konečně připustíš, tím rychleji budeš šťastná" jeho klidný hlas mi hrál v uších

Nadechla jsem se a nic na to neřekla. Má pravdu. Nechci si to přiznat. Nechci si přiznat, že cokoliv on chce, dostane to. Nechci si přiznat, že se nemůžu bavit s jiným klukem, aniž bych se nebála, že mě někde uvidí Justin. Nechci si přiznat, že můj krásný, poklidný život je už pryč, od doby co jsem potkala Justina.

Je smutné, že už nikdy nebudu mít svůj život zpátky pokud tu bude on.

Moje myšlenky mi přerušil Justin

"Stejně dřív či později, ti nechám podepsat smlouvu" mykl ramenama a pohodlně se usadil více do mé postele

Nad tímhle se mi stáhl žaludek, napjaly svaly a přišlo mi jako bych měla velký kámen v krku a já nemohla polknout

"Jakou smlouvu?"

"Uvidíš, zatím nepřišel správný čas" odpověděl

Nesnáším to. Nechápu jak on dokáže ve mně vyvolat miliony pocitů, které nemohu popsat. Nevím jestli se smát, brečet, křičet či jiné věci.

Má několik protikladů, které jsou tak strašně zvláštní

Jednu chvili mi říká zlatíčko, dává mi polibky a hladí mě jemně po těle. A tu druhou chvíli? To snad ani nemusím popisovat. Stačí se na mě podívat.

Jsem ve strašném stavu, potřebuji nutně lékaře i ohledně mé nohy, ale když mě tak uvidí a začne se mě vyptávat na různé otázky ohledně mého stavu či jak teď vypadám, nevím co odpovím. Ve lhaní nejsem moc dobrá. 

"Justine?"  Přerušila jsem ticho

Podíval se na mě

"Co je?" 

"Mám jednu otázku, která mi běhá v mysli už nějakou dobu" odhodlaně jsem řekla

Nadzvedl obočí a tím mě vybídl, abych pokračovala

"Proč já?" Odmlčela jsem se "Proč sis vybral mě?"

Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře!❤️