Zlý soused (evil neighbour)

5. Pozvání na večeři

V předchozí části:

Pro Amy:
Nechceš zase zítra svést do školy?

Od Amy:
To by bylo fajn.

Pro Amy:
Dobře, tak zítra.

Z pohledu Amy:

Od Justin: Čekám na Tebe. Kde jsi? Trvá ti to.

Pro Justin: Ještě pět minut.

Odepsala jsem mu, když jsem si zrovna žehlila vlasy, což znamená, že to na pět minut nebude.

Od Justin: Fajn, dám ti ještě pět minut, ale jestli to bude jen o minutu později tak budeš mít trest.

Pro Justin: Co tím myslíš?

Od Justin: No tak něco za něco. Co takhle třeba pusa?

Pro Justin: Pusu nedostaneš.

Od Justin: Tak co večeře v pěti hvězdičkové restauraci?

Pro Justin: To má být pozvání na rande? 

Od Justin: Ber to jak chceš.

Pro Justin: Dobře.

"Tak to jsem rád, že jsi mé pozvání přijala," řekl mužský hlas za mými zády.

Leknutím jsem trhla svým tělem.

"Co tu děláš a jak si se sem dostal?" Vyjeveně pozorujíc, jak se šibalský úsměv rýsuje na jeho bezchybné tváři.

"Když jsem čekal u svého auta, vyšla zrovna tvoje máma do práce a ptala se na koho čekám, říkám že na tebe, tak mi řekla ať nečekám venku a jdu za tebou nahoru," oblízl si své suché rty.

"Aha." Jednoduše jsem odpověděla a věnovala se dál svým vlasům.

"No, ale to je jedno, jdeme už?" Netrpělivě cuknul svým tělem.

"Pět minut," usmála jsem se.

"Takže né jen večeře, ale tu pusu dostanu taky shawty, protože už přesahuješ svůj časový limit," mrkl na mě.

Mlčky usmívajíc se, ještě více, jsem pokroutila hlavou.

***

Když jsem vystoupila z Justinova auta holky na mě zvláštně koukaly.

Pozorovaly každý můj pohyb.

Slyšela jsem kolovat po škole fámy o tom, že něco s Justinem mám.

Nechápu, proč bych s ním něco měla mít, je to kamarád, nebo teda zatím se poslední dva dny ke mně chová slušně. Každopádně na tu večeři se docela těším.

***

Po škole na mě Justin čekal, odvezl mě domů a před domem mi řekl