Zlý soused (evil neighbour)

I am so sorry Jacob

V předchozí části:
"Co to je?" Ozval se naštvaný a rozhorčený Justinův hlas po celém mém pokoji
Nechtěla jsem otevřít oči, nechtěla jsem se znovu dostat do mé škaredé reality, ale udělala jsem tak...otevřela jsem je
To co jsem uviděla, mi zapříčinilo zatajený dech a záchvat paniky v mém těle

Z pohledu Justina:

Našel jsem kytky ve váze

Tohle ji určitě nepřinesla Briana..

Kytky jsem silně chytl do moji dlaně a zakřičel na celý pokoj

"Co to je?" Svráštil jsem obočí

V žilách mi proudila zlost

Cítil jsem jak mé tělo se naplňuje hněvem

Amy je moje

Nikoho jiného.. Já ji vlastním

Je to můj majetek

Nešlo přehlídnout strach v jejích očích

Tikala očima na mě a na kytku, kterou jsem pevně svíral

Viděl jsem jak je v rozpacích a poddává se bezmoci, která ji pohlcuje

"Mluv!" Zakřičel jsem znovu

Už jsem se nekontroloval..

Mé tělo ovládl hněv, už nejsem pánem svého těla

Z pohledu Amy:

Pokaždé kdy jeho křiky naplnily pokoj, jsem se otřásla strachem

Tak moc se bojím

Jeho oči ztmavly neuvěřitelným způsobem, až z toho šel strach

Vlastně..jde z něj strach

Je schopný neskutečných věcí

Je mu vše jedno, půjde i přes mrtvoly, když něco bude chtít, aby to získal

Zakřičel na mě, abych mluvila

Já ani nevím co mu mám říct..

Lhát či říct pravdu?

"Oněměla jsi snad?" rychlým krokem přešel ke mně a chytl mě pod krkem

Zalapala jsem po dechu a chytla jeho ruku, která silně svírala můj krk

V jeho očích byla taková bezcitnost, že přestávám věřit v to, že tento člověk může cítit jakýkoliv náznak malého soucitu či lásky

Pomalu jsem přestávala přijímat kyslík kolem sebe a padala do velké tmy, která mi před chvíli dávala pocit bezpečí a teď mi bere vše co mám..život

Tma je nepředvídatelná

Jednou se jí bojíte, ve tmě se schovává vše čeho se vy bojíte a po druhé vám dá to, co vy postrádáte.. klid

Pomalu, ale jistě jsem ztrácela zrak, Justin, který nepřestával tlačit můj krk se mi ztrácel

Vydechla jsem a už jsem si myslela, že si mě tma vezme k sobě, ale opak byl pravdou

Z ničeho nic Justin přestal

Stál nade mnou a z hluboka dýchal

Pořád v ruce držel květiny od Jacoba a nepřestával mě sledovat, každý můj pohyb co jsem uskutečnila on ostře sledoval

Držela jsem se za krk odkašlávajíc se

Ani mě pořádně nenechal popadnout dech a znova pokračoval

"Pokud mi do deseti sekund neřekneš od koho jsou, tak jsi dneska dodýchala"

Takhle bezcitného a zlého člověka jsem nikdy neviděla

Znervózněla jsem, když začal počítat

1

2

3

4

5

6

"Byl to Jacob..Jacob Dalas" vykřikla jsem a schovala jsem si obličej do svých rukou

Nechtěla,.. nechtěla jsem to říct

Schoulila jsem se do klubíčka cítíc jak mi slzy chladily hořící tváře

"Jacob?" Zopakoval moji odpověď

"A-ano" šeptla jsem

Pokud mu Justin ublíží, nikdy si to neodpustím

Květiny odhodil do koše a přešel ke mně

Chytil mě silně za pořezané zápěstí , nacož jsem vyjekla od bolesti

"S tebou si to vyřídím později" zavrčel mi bezlítostně na rty a odešel

V tu chvíli jsem propadla nezvladatelnému pláči.

Bylo mi jasné kam jde a co jde udělat..

Jacobe odpusť mi to..

Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře!❤️