Zlý soused (evil neighbour)

Jsem ráda, že tu jsi

V předchozí části: Když jsem ho tam uviděla stát mé oči se rozzářily a moje ústa nabraly úsměvu..

Pustit písničku

"Jacobe" vykřikla jsem radostně a stále se usmívala

Ale když mě Jacob uviděl, úsměv mi neopětoval, divil se tomu jak vypadám, nešlo přehlídnout to překvapení a šok z jeho očí

Ani nemůžu popsat slovy, jak šťastná jsem, že je tu Jacob 

"A-ahoj" zadrhl se a kmital očima k Brianě a ke mně

Hledal odpověď v mých očí

"Co tu děláš?" Usmála jsem se na něj

"No, já ti psal, že dnes přijdu" ztěžka odpovídal, ale já to nevnímala

Užívala jsem si pocit radosti z jeho návštěvy

Nic jsem mu na to neřekla, jen se usmívala a sledovala ho

Briana moji činnost přerušila

"To je ten Jacob?" Dala důraz na to ten

"Ten Jacob s kterým si šla na rande?" Podívala se na mě a smála se 

Uculila jsem se a kývla  

Jacob se na mě jen nechápavě díval a snažil se pochopit situaci

"No já vás nebudu rušit, asi chcete být sami" píchla si do mě Briana a udělala úšklebek

"Stejně mám rande s Ryanem" dodala a přešla ke mně

"Užij si to krásko" pošeptala mi, odtáhla se a věnovala mi lehký úsměv

"Tak ahoj Jacobe" ještě ho pozdravila a odešla

Jacob se na mě mile díval a já na něj, až jsem si neuvědomovala, že pořád ho nechávám stát venku

Nakonec to kouzelné ticho, mezi námi přerušil

"Ehm,.." poškrábal se za zátylkem

"Můžu dovnitř?" Zakousl se do rtů a věnoval mi roztomilý pohled

Oklepala jsem se "Jo, jasně, promiň, já..víš,-" zasekávala jsem se ve svých slovech, ale Jacob mi položil prst na rty, že jsem ani nedokončila tu svoji zamotanou "větu"

"Shhh, nic neříkej" vyslovil blízko mých rtů, že se mi jeho dech odrážel od obličeje

Pomalým pohybem dával pryč jeho prst, čímž mi pohladil lícní kost a políbil mě jemně na rty

"Jsem rád, že tě znovu vidím, měl jsem o tebe strach" usmál se na mě a dal mi pár pramínků za ucho

Odstoupil pár kroků ode mě a začal si mě prohlížet

"No, máš mi co vysvětlovat" projel si mě pohledem od spodu na vrch

"Co se ti to stalo?" Jeho lítostivé oči se vsakovaly do těch mých

Cítila jsem se tak provinile, nemůžu mu to říct

"To je na dlouho" sklopila jsem pohled, nechci mu lhát, prosím ať mě nenutí mu lhát

"Já mám času dost" začal mi palcem přejíždět po mých suchých rtech

Cukla jsem svoji hlavou a otočila ji do strany

"Nechci o tom mluvit, ale můžu si za to sama, stál se mi takový menší incident"

Polkla jsem na sucho

Mé svědomí mě uvnitř mě mlátí, za tu lež.

"Dobře, když o tom nechceš mluvit, neříkej mi to" laskavě se usmál a tím se snažil zpříjemnit atmosféru

"Pojď půjdeme do pokoje" zatáhla jsem ho za rukáv mikiny

Jen kývl a následoval mě

Přidržovala jsem se zábradlí a po jednom schodu lezla nahoru

Byla jsem na poschodí asi už 5 minut a to jsem teprve byla na 8 schodku

Jacob si nervózně za mnou podupával a nakonec se smíchem v hlase řekl

"Než dojdeme na vrch, tak mi překvapení pro tebe vychladne a uvadne"

Jen jsem se otočila a zamračila se na něj

"Jak to myslíš?" Nadzvedla jsem obočí

"Ale nic, radši se mě pevně chytni"

"Jak to myslíš chyt,-"

Nedořekla jsem a už mě Jacob rychlým chvatem vzal do náruče a běžel po schodech nahoru

"Kde máš pokoj?" Zeptal se když vyšel všechny schody

"Tady" ukázala jsem prstem

Nic neřekl jen otevřel dveře a položil mě na postel

"Počkej tu, nikam mi neuteč" ukázal na mě prstem a zasmál se

"Copak bych mohla?" Začala jsem se smát s ním

Jen se mi naskytl pohled na jeho bílé zuby, když se usmíval od ucha k uchu

Jsem ráda, že tu je. Zpříjemňuje situaci v které teď jsem

Vytáhl mobil, něco tam naťukal, přiložil si to k uchu a začal volat

"Už jste tady?"

"Dobře takže mám jít dolů?"

"Fajn, díky"

Snažila jsem se odposlouchat ten rozhovor, ale slyšela jsem mluvit jen Jacoba

"Zachvilku jsem tu" otočil se ke mně, mrkl na mě a odešel z pokoje

***

Za 5 minut jsem slyšela kroky po schodech nahoru

Jacob se objevil ve dveřích, když jsem uviděla co drží v rukách, nemohla jsem odtrhnout oči

V jedné ruce držel velkou kytici růží a v druhé dvě krabice od pizzy

Pořád tam stál a usmíval se jako sluníčko

"Jacobe,.." vydechla jsem

"Za co?" Nadzvedla jsem obočí

"Jen jsem ti chtěl udelat radost" 

Mým tělem projel pocit, něčeho zvláštního.., něčeho krásného

Ale čeho?

To ještě nedokážu popsat

Zatím..

Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře!❤️